Při sobotní časně ranní meditaci (5.4.2020) jsem měla vhled, o který bych se chtěla podělit. Tedy, pokusím se. 🙂
Po zvažování a vyzkoušení různých variant společných meditací jsem se nakonec rozhodla si v danou hodinu pustit 20 minutovou nahrávku tibetských mís od Tomáše Minaříka.
Za láskyplného zvuku mís, které se mě jemně dotýkaly uvnitř i vně, dojímaly a objímaly mé tělo i duši, jsem se ztišila a zaposlouchala do vlastních rezonancí. Přišlo mi sdělení, že koronavir je v podstatě zviditelněná informace a také zviditelnění způsobu, jakým se informace šíří a jak působí. Není to doopravdy živý organismus, je to molekula RNA, život získává pouze v nás a skrze nás, lidi.
Když budeme pozorovat naše reakce na virus, uvědomíme si, co s námi dělají informace obecně! Jak rychle se šíří, jak se jimi necháváme ovlivnit, jak moc nás můžou vyděsit, omezit nebo naopak inspirovat k hledání našich vlastních odpovědí.
Viry se do nás dostávají stejnými branami-otvory, jako informace, pomocí očí, nosu, úst Vdechujeme je. Dýchání je symbol čerpání z jednotného zdroje, propojení s okolím, symbol naší svobody se zhluboka nadechnout, touhy žít.
Celá ta situace nás učí vnímat náš osobní ochranný prostor, naše energetické pole a převzít zodpovědnost za to, co se v něm děje. Nošení roušek nás učí víc naslouchat a míň mluvit. Dívat se do očí. Můžem si tu krásně uvědomit význam a důležitost každého z nás, vidíme jasně, že náš dotek může druhého infikovat nebo léčit…
Nevím, jestli je tento koronavirus nositelem nějaké konkrétní informace. Pokud ano, mohl by to být stres. Ne strach. Strach ve své primární formě je přirozená emoce, která přichází v době nebezpečí, aby nás varovala, a pak zase mizí. Stres vnímám jako změť nerozlišených emocí, směs strachu, napětí, hněvu, smutku, frustrace, agresivity, pocitů nedostatečnosti a selhávání.
Někteří jsme nosiči viru (informace stresu) nevědomky. To pak svým postojem (sami k sobě a k životu) přenášíme nákazu dál. Možná ani nemáme žádné konkrétní symptomy nebo potíže, nic špatného se nám neděje, ale svým nevědomým způsobem bytí podporujeme šíření viru.
V jiných případech se necháme nakazit. Vdechneme několik kapének stresu, dáme jim uvnitř našich těl život a začneme je produkovat ve velkém. Rozmnožujeme stres, děláme ukvapená rozhodnutí, zlobíme se na ty, kteří to vnímají jinak a jednají jinak, propadáme panice. V nejhorším případě to končí tak, že už se nadechnout nelze.
Někteří z nás vdechnou virus a jejich imunitní systém okamžitě zakročí a zlikviduje ho. Zaslechneme poplašnou zprávu, zhodnotíme ji zdravým rozumem, přeptáme se srdce pevně ukotveného ve víře v Život a v sebe a vyhodnotíme ji jako fake news, falešnou zprávu. Když se viru vystavíme, získáme protilátky. Zpracujeme ho v novou informaci, změníme ho ve světlo, v jistotu. Fungujeme pak jako filtry, vdechujeme stres a vydechujem klid.
Někteří z nás jsou vyděšení, bojí se nemoci a smrti. Pokud věříme, že nás virus může zabít, je to jako vyslat tělu signál, že je slabé a nedokáže se bránit. Tento postoj podkopává náš imunitní systém. Je důležité dodržovat pravidla hygieny a být opatrný, zejména pokud máme nějaké zdravotní problémy, ale zároveň si udržet důvěru v sebe a ve vrozenou moudrost našeho těla, v jeho schopnost se přizpůsobovat a zotavovat.
Někteří z nás vnímají tento virus jako očistné světlo. A cítím, že i to je v pořádku, i když to vypadá, jako by to bylo v rozporu s tím, co tu píšu. Není. Ιnformace je síla schopná dávat tvar, zhmotňovat věci (in-form). Asi je možné společným postojem způsobit, že virus bude v důsledku očišťovat. Ne snad proto, že by k nám byl poslán za tím účelem, ale proto, že ho sami takto zhodnotíme. Proto, že sami budeme po očistě – vlastní i naší planety – toužit. A jednat podle toho.
To, čemu věříme, vytváří naši skutečnost…