Únor 2009, Atény       „Zranění láskou“       

Moje první zkušenost s konstelacemi mýtů obecně byla v Aténách v únoru 2009, na dvoudenním semináři o archetypech, vedeném Dimitrisem Stavropulosem. Nemohu popsat celou konstelaci, protože emoce, které jsem cítila během svých reprezentací, mě pohltily. Mám jenom pár poznámek. Sdílím je jako báseň, jako obrázky, které nepotřebují žádné vysvětlení. Pamatuji si, že to pro mne byl tehdy veliký zážitek. Byl symbolický a zároveň tolik aktuální a potřebný! Pomohl mi pochopit mechanismy, na základě kterých jsem v té době fungovala…

Moje účast v konstelaci začala pocitem dojetí. Dívám se na každého z účastníků zvlášť a cítím jako bych se každého z nich dotýkala, jako bych na každého působila. Jako by to bylo něco osudového, zamilovat se, cítit bolest… Cítím dvě křídla na ramenou a potřebu stoupnout si na židli. Jako nějaký anděl, který vše soucitně sleduje (ale je neviditelný, a tak jsem si to, že si stoupám na židli, jen představila). Pak přede mnou prošel jeden člověk, který držel Erosův luk a já najednou cítím bolest v srdci. Ale rozhodnu se dál mlčky sedět, skrývám to. Znenadání mi začne cukat pravá noha a pak rytmicky dupe do podlahy. Přidává se i druhá a dupou s čím dál větší silou. Bolest mě přemáhá, zmítám s sebou a pak se ozývá můj výkřik.

Stávám se ránou, zraněným místem. Bolestí lásky. Bolestí a láskou současně. Přistupuji k představiteli Erose a dotýkám se čelem  jeho hrudníku. Mám potřebou se stát poutem mezi Erosem a Psyché (Láskou a Duší). Beru bílý šátek a nesu ho Psyché. Přistupuje ke mně jakási vyšší bytost, Zeus. Jeho ruka se mě lehce dotýká, zatímco mi říká, že jsem jeho nejvýznamnějším dítětem, které bude obětováno. V jeho blízkosti cítím mír. Líbí se mi ten pocit přijetí, pocit, že jsem jeho dítě, jeho nástroj. Pak se stávám „čerpadlem“, srdcem, které měří čas. Cítím, jak se mi zrychluje tep. Oddávám se tomu… jsem ve službě nejvyšší moci. Zaplavuje mě pocit, že i bolest je formou lásky.

Později jsem se stala vánkem Zefyrem, pomáhala jsem lidem přenést se přes obavy a dostat se do jejich magické zahrady.

Následující den přinesl další intenzivní zážitek, když jsem jako Psyché stála před Erosem. Moje oči byly pevně zavřené, nesměla jsem ho vidět. Zbožňovala jsem ho, ale cítila jsem se před ním tak malá, nedůležitá. Jen v noci jsem se mu cítila rovna, když jsme se milovali. Jen tehdy jsem se k němu mohla přiblížit, dotýkat se ho, splynout s ním v jedno tělo. Přes den mi nebylo dovoleno ani na něj pohlédnout! V konstelaci jsem cítila, jako bych se najednou ocitla  v jiné době, v jiné společnosti, kde jsou dva světy, svět žen a svět mužů, které se téměř nesetkávají.

 

Únor 2010, Korfu       „Vidím ho očima své duše!“

Psyché má zavřené oči a spočívá v objetí Erose. Nemá potřebu ho vidět. „Vidím ho očima své duše!“ říká.

Eros ji něžně drží, má pocit  jednoty a klidu. „Ucítil jsem její volání a tak jsem tu…!“

Objevují se dvě sestry – Logika a Pochybnost. Postoj Psyché je dráždí, chtějí, aby otevřela oči.

Jedna žena představuje Zefyra, přechod z jedné situace do druhé, neustálé střídání protikladů. Volně se pohybuje v prostoru.

Jiná žena se stává částí Afrodity.  Vyjadřuje žárlivost a nenávist hluboce zraněného člověka, který ztratil svou lásku a je pro něj obtížné to přijmout, odpustit. Klečí před ženou, která představuje Vědomí sebe sama.

Vědomí sebe sama: „Jsem transformující síla. Katalyzátor, který vám pomůže objasnit, kdo jste a co chcete. Dělat vědomá rozhodnutí. Souvisím se zkouškami-zasvěceními, jako by to byly moje nástroje. Jsem výzva, ale zároveň povzbuzení, podpora.“  Přistupuje blíž  k zamilovanému páru, což způsobí, že Eros poodstoupí. Přichází Sestra Logika a žádá pro Psyché rovnocennost.  Psyché však trvá na slepé víře, na své důvěře v lásku. „Vidím úplně jasně!“ říká. „Už mám za sebou cestu iniciace. Vy ještě ne!“ dodává směrem k sestrám.

Potom Eros spolu s Psyché přistupují k Vědomí sebe sama a tehdy Psyché otvírá oči. Podívá se Erosovi do tváře a obejmou ho. Dokonce i Afrodité se těší pohledem na ně.

Únor 2013, Korfu       „Nakonec přijde …!“

V této konstelaci byly zastoupeny:

Afrodité-matka, která drží svého jedináčka zamčeného v komůrce, aby ho vyléčila ze zranění, co mu způsobila jeho milá. Říká, že chce pro svého syna plnohodnotnou ženu.

„Nezralá“ Psyché – část Psyché, která se neustále snaží upoutat pozornost okolí.

Věž  „úspěchů“, systém přesvědčení. Je moudrý, ale nehybný, strnulý.

Duše plná strachu a viny, že zranila křídla Erose

Zraněná Erosova křídla

Morfeus. Nejprve se cítil znepokojen tím, co se stane zatímco Psyché spí. Bude veškerá její snaha zbytečná? Nakonec zjišťuje, že není potřeba velkého úsilí. Pokud si jasně představíte, co chcete a trpělivě čekáte, nakonec to přijde samo.

Sestry, které v podstatě byly strach a obavy Psyché. Přistoupily k Morfeovi a zklidnily se.

Spící Psyché stočená do klubka na podlaze.  „Už vím, že jsem nesmrtelná!“

Těhotnou Psyché představovala žena, která přišla na konstelaci s miminkem. Eros si klekl před ní a hrál si s děťátkem.

Psyché, která shromáždila všechny své části a sjednotila je v kruhu. Potom přišel Eros a vešel do jeho středu.

Zeus, který přišel Psyché nabídnout dar nesmrtelnosti.

Eros spojený s Psyché – posvátný svazek

Nejzajímavější na této konstelaci (kterou jsem bohužel nenahrála, takže můžu poskytnout jen pár letmých obrázků), bylo chování čtyřměsíčního dítěte, které kromě náručí své matky vyhledávalo také muže, který zastupoval Erose. Uvelebilo se v jeho náruči s velkým klidem a radostí, přestože se vůbec neznali. Od jiných lidí se nechtělo pochovat. Pouze od své matky (těhotná Psyché), od zástupkyně Nezralé Psyché a od Erose, který ho něžně držel a z dojetí se v jednu chvíli rozplakal. V průběhu celé konstelace bylo miminko vzhůru a občas se zdálo, že se zájmem sleduje.

 

Červen 2014, Korfu  (s českou skupinou)        „Obejmi životadárnou sílu v sobě!“ 

„Musíme si to tvrdě odpracovat, zasloužit, abychom se měli dobře…!“ odtušila jedna žena.

„Jak si někdo může myslet, že bohové a smrtelníci jsou rovnocenní?!“ rozhořčeně se ozvala zástupkyně Afrodité.

„Bohové jednají stejně jako lidé, jsou také podlí!“, odpověděla smutně Bezmocná Psyché. „Jediný rozdíl mezi námi a jimi je, že jsou nesmrtelní. Jinak nejsou nijak dokonalejší! Zlobím se na Afrodité, že tolik žárlila! Vždyť já za svou krásu nemohla!“

Jedna žena říká: „Jsem plná hněvu a zloby! Držím něco, co má obrovskou sílu a mohlo by to vmžiku cokoliv zničit! Držím celý příběh ve svých rukou. Když ho pustím, rozeběhne se jako vlny v jezeře. Dívám se na Bezmocnou Psýché a chvílemi mám nutkání jí utěšit… Nejsem člověk. Nevím přesně, koho zastupuji, snad Dia? Nebo Afrodité? Také bych mohla být ten Okřídlený had, ten drak – symbol transformace.“  Po celou dobu všelikjak zívala, slzela a procházela různými změnami v pocitech, jakoby něco „čistila“.

„Cítím se jako hora!“ praví jeden muž. „Lidé a bozi jsou na jednom hřišti, kde všichni mají šanci postoupit, pochopit. Často za cenu bolesti. Vnímám je jako takové hemžení. Připadám si jako Záměr.“

Afrodité: „Chtěla bych to všechno řídit!“

Jedna žena se cítí špatně. Cítí velkou tíhu a chce se jí zvracet. Je to Zoufalá Psyché plná pocitů viny a starostí. „Já za to můžu! Nikde Erose nevidím, nemůžu ho najít…! Nevím, jestli chci odpuštění a smíření. Je mi fyzicky tak špatně, že se vůbec nedokážu soustředit, přemýšlet. Drtí mě pocit bezmoci. Mám hodně energie, ale žádnou naději.“ Je zoufalá, neschopná úvahy. Možná ve chvíli, kdy se toužila zabít.

Přichází k ní bůh Pan: „Jsem ten, kdo ukazuje cestu“. Jeho vitalita a hravá, škádlivá energie, která zahrnuje „všechno“,  způsobila ženě úlevu. Zhluboka  se nadechla.

To aktivovalo Záměr, který byl předtím jakoby strnulý .

Ozývá se jeden muž: „Necítím se vůbec součástí toho příběhu!“ Je to Nepřítomný Eros, který je zavřený ve své komůrce.

Zoufalá Psyché říká: „Jsem těhotná a mám pocit, že právě běhám po horách!“

Bezmocná Psyché se na ni dívá: „Uvědomuji si, že moje bezmoc pramenila z toho, že nemohu mít kontrolu nad tím, co se děje uvnitř mne. Musím své těhotenství přijmout s důvěrou. Stane se to, co se má stát. Jenom můj pocit, že to musím řídit, způsobuje tu bezmoc, protože stejně vím, že to nejde řídit. Musím říct ANO!“

Facilitátorka: „Máš strach, že by se ti mohl narodit netvor?“ „Ne!“, odpovídá s jistotou Bezmocná Psyché. Pak se otočí ke svému pocitu zoufalství (k Zoufalé Psyché): „Mě neovládneš! Vím, že když se tomu nepoddám, dostanu se z toho ven. Jen je třeba něco udělat, ať už je to cokoliv!“

Pořád nám ale ještě něco chybí. Vášeň, touha, chuť hledat lásku. Jako bychom pořád ještě byli ve tmě. V čase, kdy Psyché Erose neviděla. Ani zástupci si nejsou pořád jistí, jestli reprezentují Erose nebo Psyché, jestli cítí spíš mužskou nebo ženskou energii, kdo vlastně jsou… Chybí tu pocit identity.

Jedna osoba, která vypadala, jako že spí, se začíná rozhlížet okolo sebe. „Chci, aby přestal být pod vlivem své matky a řekl, co sám chce. Jestli mě taky miluje“. Je to Spící Psyché.

Každý v konstelaci vidí situaci jen ze svého úhlu pohledu. Je tu cítit, že se vzájemně milují, ale nedokáží to projevit. Každý jen čeká, co udělá ten druhý.

„Na tom příběhu se mi nejvíc líbil ten rozmach křídel. Teď, když to tu sleduju, mi připadá, že řešíte samý blbosti…“ ozval se jeden muž. „Chci být svobodný a letět!“ pokračoval jako zástupce Svobodného Erose.

Druhý zástupce Erose, Nepřítomný Eros, je nadále zraněný v komůrce, zalezlý  ve své ulitě.

Záměr vyzývá všechny části Psyché, aby se spojily v jeden celek. Jedna z nich je nepřístupná, odmítá to, že by měla projít zkouškami. „Zlobíš se na Erose?“ ptá se jí facilitátorka. „Vadí mi! Kdykoli se na něj podívám, tak mě prostě vadí!“ mračí  se Nepřístupná Psyché na oba Erosovy zástupce.

Jako by tu chyběla touha po spojení s Psyché. Když se na to facilitátorka zeptala, Nepřítomný Eros odvětil: „Ale jo, chci jí. Ale pořád se tu řeší nějaké její negativní pocity a s tím si nevím rady. Pro mě by to bylo jednodušší, prostě jdeme na to a hotovo!“

„Kde vidíš svou vyvolenou, pro kterou bys udělal ten poslední krok, abys ji políbil a probudil?“ Nepřítomný Eros  se rozpačitě dívá okolo sebe. „Nebo se nejprve musí spojit v jednu bytost?“ ptá se facilitátorka znovu. „Kdyby se všechny usmívaly, tak to bude snadnější!“ odpovídá Eros.

Facilitátorka: „Psyché se potřebuje dostat ze svého závislého postavení, ze svých výčitek a starostí, musí si projít svojí cestou a být na sebe hrdá, že to zvládla, že přitom objevila sama sebe, svoje schopnosti, svou sílu.Ty zkoušky jsou právě kvůli tomu! Jsou to v podstatě zasvěcení.

První souvisí s láskyplným přijetím vlastního těla, sedm druhů obilovin je jako sedm čaker a tisíce mravenečků jsou jako naše buňky, které nám neúnavně pomáhají a slouží. Je třeba vnímat vlastní tělo a jeho potřeby, starat se o ně zodpovědně, s láskou a úctou.

Druhé zasvěcení je mentální. Ti rychle prchající zlatí beránci jsou myšlenky plné světla, vědomé, „osvícené“. Ty se nedají pochytat… Člověk nemůže být pořád v nirváně. Nejspíš je člověk najde na bodlácích, které symbolizují potíže v životě. Ve chvílích trápení a bolesti, jsou to právě myšlenky moudrosti a nadhledu, které člověka posunou dopředu. Během druhé zkoušky si Psýché dokázala v hlavě srovnat svoje postoje a priority.

Třetí zkouška je emocionální zasvěcení. Symbolem emocí  je voda, která stále plyne a proměňuje se. Naplnit vodu do nádoby, znamená dát „tvar“ emocím, být schopen je zachytit (uvědomit si je) a použít ve svůj prospěch. K tomu je pomocníkem mysl  – Diův orel, který lítá svobodně a má široký zorný úhel. Psyché si s pomocí orla vybrala ty emoce, které jí posílí na její cestě. Nesklouzla do vodopádu destruktivních pocitů, kde by se utopila.

Čtvrtá úroveň zasvěcení, pro kterou musela Psýché sestoupit do podsvětí  (setkat se se svými zesnulými předky) souvisí s přijetím osudu rodiny. Zanechat staré rodinné závazky a rozhodnout se následovat vlastní poslání. Přijmout nevyhnutelnost smrti a vlastní smrtelnost a současně přitakat životu. Je to duchovní zasvěcení. Jakoby pohřbila své „staré já“. A pokud se na to podíváme z tohoto pohledu, nebyla to vůbec chyba, že chtěla použít balzám věčné krásy. Po takové zkušenosti vnímala život a samu sebe jinak. Cítila se hodna své krásy. Jako by poprvé v jejím životě krása nebyla dar, kterého se jí dostalo jen tak, ale něco, co si sama zasloužila. Během tohoto zasvěcení se Psýché zřekla všech strachů a omezení, které si nesla z rodiny, přestal na ni také platit strach z „neblahé věštby“. Měla příležitost se poznat a být na sebe hrdá. Určitě se cítila víc rovnocenná Erosovi než dřív. Zdá se, že návratem k životu si taky uvědomila svou nesmrtelnost. Jako by jediný rozdíl mezi smrtelníky a nesmrtelnými byl v tom, že smrtelní si svoji nesmrtelnost neuvědomují…!“

Po slovech facilitátorky Nepřístupná Psýché zjihla a cítila se líp. Facilitátorka se jí zeptala, jestli si myslí, že uvízla na některé z těch zkoušek.

„Ano, na té první“, odpovídá Nepřístupná Psýché. „Obejmi boha Pana“, navrhuje jí facilitátorka, „ať načerpáš životní sílu. Vnímej ho jako svoji součást. Jako vlastní pudy, instinkty, touhu žít.“  Nakonec bylo vhodnější, když ji Pan držel za ramena, kryl jí záda a ona se mohla dívat dopředu.

V tu chvíli vznikl proud silné energie mezi Záměrem a Nepřítomným Erosem. Také zástupkyně částí Psýché cítily teplo.

Nepřítomný Eros: „Úplně jsem vyrostl, cítím se super! Ale pořád jsem tak trochu mimo příběh. Ne až tolik nezúčastněný jako na začátku, ale pořád jakoby izolovaný.“

Facilitátorka: „Ano, to všechno může probíhat ve skrytu duše ženy. Veškeré ty vnitřní boje, jestli je milovaného muže hodna nebo ne, o kterých on ani nemusí vědět!“

Záměr vnímá neustále sílící energii. Na dotaz, jestli reprezentuje pořád to samé odpovídá, že možná se něco mění. Že se stává novým Erosem. „Mám touhu všechny obejmout. Kromě Pana, kozly nemusím…!“ směje se.

Spící Psyché se najednou probouzí. Začínají přesuny mezi zástupci. Všichni se nakonec postaví do kruhu.

Afrodité situaci zálibně pozoruje. Jakoby ji měla pořád pod kontrolou a dělo se právě to, co si přála. Psýché se usmívá na Erota, „Pojď blíž. Pojď za mnou!“ Eros škádlivě odpovídá: „Pojď za mnou nahoru!“

„Mě ještě není dobře!“ říká Bezmocná Psyché. Eros reaguje podrážděně. „Nejradši bych vzal ty části Psyché, které jsou v pohodě a zmizel! Tahle je tak trochu psycho…!“  ukazuje na Bezmocnou. „Ale stejně k tobě patří!“ říká po chvíli a bere ji za ruku. Ostatní části Psyché se na ni dívají a snaží se jí pomoct. Je těhotná a cítí se bezmocná. Možná proto, že nedodržela slib daný Erosovi. Kdyby ho poslechla, jejich dítě by bylo nesmrtelné. Kdyby zůstali spolu, jejich plod Rozkoš, Radost by byla věčná. Ale takhle je všechno ztraceno. Cítí se plná síly, ale současně zablokovaná. Plná stresu.

Ostatní části Psyché, včetně Erose, jsou už  znechucené. „Nechápu, co říká a vadí mi emoce, které z ní jdou“, říká Eros. „Nezajímá mě to a je mi to nepříjemné.“

Bezmocná Psyché jde k bohu Panovi a dotýká se ho. Sebedestrukční myšlenky a pocity postupně mizí. Svobodný Eros však cítí, že už není tak velký. „Jako bych měl přistřižená křídla.“

Psýché říká, že ji Bezmocná Psýché irituje a dráždí. Možná se nesmířila s těhotenstvím. I mateřství je zkouška, zasvěcení.

Paradoxní je, že Eros přijímá Psyché se všemi jejími částmi, i když s výhradami. Ale ona sama sebe nepoznává, nepřijímá se, nemůže si odpustit. Část, který není těhotná, nesnáší tu, která čeká dítě. Vypadá to, jakoby otěhotněla dřív, než na to byla připravená. Než si to stačila přát. Nakonec se ale naladila na samotný život, kterého je součástí, a který se postará i o nový život uvnitř jejího těla. Podvolila se tomu s důvěrou.

Facilitátorka: Když se někomu narodí dítě dřív, než je na to připraven, dokud ještě nemá v harmonii své tělo a mysl, když není schopen pracovat se svými emocemi a ještě se nedokázal vymanit z vlivu své rodiny a být sám sebou, tak to nemá moc jednoduché. Ale pokud se mu podaří těmito zkouškami projít, pak je to určitě velká SLAST a ROZKOŠ přivést na svět dítě! Pak si toho jinak užívá!“

Vytvořily se tři páry:

• Psyché a Eros když se setkali poprvé.
• Eros a Psyché ve chvíli, kdy se Eros cítí zrazen a Psyché bezmocná.
• Psyché ve chvíli, kdy ji Eros probudil.

Všichni se už cítí dobře. Vytváříme kruh, kde se soustředíme na obraz láskyplného spojení Erose a Psyché, Lásky a Duše, Muže a Ženy, kdy mohou být rovnocenní a mohou se na sebe dívat. Vnímají svou krásu a sílu a také jsou si vědomi své identity a nesmrtelnosti.

 

V závěrečném kruhu se dělíme o své dojmy:

„Centrálním bodem této konstelace bylo těhotenství. Jestli je žena ochotna přijmout to, že může na svět přivést radost a rozkoš. Často ženy, které jsou samy o sobě komplikované bytosti, jsou na začátku těhotenství ještě zmatenější. Partner  většinou ani netuší, kolik konfliktních a protichůdných pocitů může v ženě vznikat. Často je tak zaskočená všemi starostmi a zodpovědností, že ani není schopná uvolnit se a dovolit, aby se do vztahu narodila radost. To si z téhle konstelace odnáším já.“ řekla facilitátorka.

„Já jsem si uvědomil, jak moc rozdílní jsou muži a ženy. A že ta určitá mužská necitlivost je ochraňující i pro ni. To, že je žena mnohem komplikovanější jsem věděl, ale tady jsem to přímo viděl před sebou, jaké má v sobě rozdílné postoje a polohy, které způsobují i proměnlivé chování.“ řekl zástupce Erose. „My tři muži jsme tu poměrně nezúčastněně sledovali ten její obrovský vnitřní boj. Drásala se, bičovala, cítila hlubokou beznaděj, vztek až došla k pochopení, že to je zbytečný. A jedna část muže říká: «Proč to vlastně děláš? Proč se ubíjíš a ztrácíš čas? Prostě, co se stalo, to je a konec!» Pokud se nepřijme taková jaká je a neobejme životní sílu v sobě, tak se jen zbytečně trápí. A přináší jí starosti i to, co je určeno, aby jí dávalo radost. Je až překvapivé, jak je to aktuální… Je to stejné dneska, jako před tisíci lety.  Fascinuje mě, jak je to všechno propojené. Mám pocit že i vyšší energie, které byly vnímány jako bohové, se vyvíjejí, zdokonalují, hledají svou cestu!”

Představitelka Pana říká, že právě pochopila příčiny problémů v komunikaci mezi muži a ženami. Přesto, že je dobrá vůle, žije každý ve svém iluzorním světě a někdy se ošklivě zasekne. Pak potřebuje nakopnutí, aby se zvedl a šel dál, a je skoro jedno, jakým směrem.

Facilitátorka: „Satyr Pan má dvě polohy. Jedna je klid, který pramení z přijetí, že je člověk součástí Všeho. A ta druhá se projeví, když to nevnímá, když se cítí oddělen a má pan-iku. Oddá se strachům, pan-ické hrůze. To je to rozcestí, buď při těžkosti zpanikaříš, nebo se napojíš na životadárnou sílu v sobě a odevzdáš se jí a ona tě z té situace vynese. Proto měl bůh Pan v této konstelaci klíčovou roli.“

Zástupkyně Bezmocná Psyché k tomu dodává: „Stálo mě to spoustu energie bránit se té životadárné síle… Ale mám radost, že nakonec se z toho všeho narodila Radost!“

Eros: „Pocit přistřižených křídel, jak si teď vybavuju, se dostavil, když Psyché přijala své těhotenství. Je to, jako bych rázem přistál na zemi. Do zodpovědnosti.“

Zástupkyně Nepřístupné Psýché říká, že sama má ve zvyku neustále věci řešit a zlobit se na partnera, který  nad tím mávne rukou. A taky, že se v ní něco uvolnilo, když si představila, že prochází čtyřmi zasvěceními. Po „návratu z podsvětí“ se cítí svobodnější. Jakoby z ní spadlo nějaké břemeno, co se táhlo po generace.

„Pro mě bylo zvláštní, jak jsem se proměnil z představitele Záměru, který byl nabitý energií, ale nehybný, do Erose. Jakmile jsem byl bytostí, měl jsem možnost volby a pohybu. A když jsem si uvědomil komplikovaný vnitřní život ženy, že to má složité, zvlášť když je těhotná, tak mě to taky motivovalo k pohybu, k činu.“

Facilitátorka: „Chci vám něco říct o slovu Eros. V češtině máme jedno slovo Láska. V řečtině používáme slovo Agape, ženského rodu, jako Láska. A pak je slovo Eros, mužského rodu, které znamená Milostná láska. Eros je synem Afrodité (Venuše), bohyně lásky a Arise (Marse), boha války. Takže je současně plodem jak lásky, tak i války, antagonismu. A Psýché-Duše přichází, aby vztah povznesla na jinou úroveň, na spolupráci.“

Eros: „Já si odnáším to, že moje žena má určitě ještě víc částí než Psyché a že bude dobrý, když se obrním trpělivostí a pochopením. Protože tady v konstelaci, ve chvíli kdy byla tak Nepřístupná, jsem si uvědomil, jak moc o ni stojím a nechtěl bych ji ztratit. Ale taky mám pocit, že často jsou muži označováni za ty, co to nechápou a musí mít pochopení, ale nevidím obdobnou snahu ze strany žen. Muži se taky můžou cítit nepochopení, ale netroufají si to říct nahlas.“ dodává se smíchem.

Zástupkyně Psyché se svěřuje s tím, že má extrémní obavu z mateřství. Je čerstvě vdaná a je to její žhavé téma. „Nemám strach převzít zodpovědnost za narozené miminko, ale děsí mě těhotenství, jestli bude všechno v pořádku, a hlavně porod. Je pro mě překvapivá ta myšlenka, že v podstatě příroda sama mi dala veškeré vybavení, abych to zvládla a že nemusím mít nějakou vědomou kontrolu. To bylo pro mě v tom příběhu hodně důležité!“

Spící Psyché říká, že ve svém reálném životě je spíš akční. Bylo teď pro ni překvapivé, s jakou jistotou čekala, až muž udělá potřebný krok, aby ji vzbudil. Měla klid a trpělivost, protože věděla, že se to nakonec stane. A to, že se to stalo naprosto mlčky, beze slov. Jakoby každý přesně věděl, co má dělat..

Facilitátorka: „Je to příběh s mnoha rovinami. Dalo by se hodiny vyprávět, co každá z postav, předmětů nebo skutků znamenají… Jsou tu rodinná témata, jako například krok od matky směrem k partnerce, který musí udělat syn – mladý muž. Přestat být chlapečkem, který poslouchá maminku. Vzepřel se jí už tím, že se zamiloval do jiné ženy. Pak ještě musí potvrdit svou volbu, dovolit, aby se jeho partnerka stala pro něj důležitější, než matka.

Mluví se tu o vztahu mezi mužem a ženou.

Současně je to symbolika vztahu lidské duše k bohu. Eros je bůh lásky. Když se na příběh díváme z této roviny, je to úplně o něčem jiném… Přicházíme na svět maličcí a bezbranní a nějakou dobu jsme v ochranné náruči rodičů. Pak se vydáme vlastní cestou, ale nevíme ještě o sobě nic. Ze světa, stejně jako z partnera, můžeme mít strach. Je to pro nás jakýsi okřídlený netvor. Had sám o sobě je symbolem vývoje, transformace, také sexuality. A křídla znamenají svobodu létat, nadhled. Ale to my zatím nevíme, máme pocit, že je to drak, který nás sežere. Zatím nejsme schopni se mu podívat do očí, je to na nás příliš velké, nové, nebezpečné. Se zavřenýma očima si vytváříme se různé obrazy a báchorky a jen tak konečky prstů se dotýkáme toho druhého. Po tmě, se slepou vírou. Tma symbolizuje nevědomí. Cítíme se ale dobře. Dostáváme všechno co potřebujeme, jídlo, oblečení, dary, máme pohodlí… Bůh se o nás stará dobře. (Anebo «zamilování se» se o nás stará dobře. Všechno se nám líbí. I když ještě nevidíme partnera takového, jaký ve skutečnosti je. Vidíme jen to, co si o něm představujeme…) Ale pak nám to někdo začne zpochybňovat: «Kdoví, jak to vlastně je! Třeba si to jenom namlouváš. Třeba nikdo takový (bůh, láska, vysněný partner) ani neexistuje! Co když ti to chce uškodit, svrhnout do pekel!» A to jsou ty sestry, které nejsou nic jiného než  naše vlastní myšlenky. Strach, nedůvěra, pochybnost. A s tím vším je třeba se napřed vypořádat, abychom si vůbec uvědomili, že jsme hodni takového vztahu, milovat boha a být jím milováni. Jsme ve vztahu «milosti» do té míry, do které sami připustíme, aby se nás týkala. Nakonec, nemůžeme mít vztah s nesmírným Bohem všeho existujícího i neexistujícího, ale jenom s tou částí, která námi prochází, kterou vnímáme jako vlastní, kterou jsme schopni do sebe pojmout, vnímat ji a komunikovat s ní. V takovém osobním vztahu se pak můžu cítit v jednotě a rovnosti.“

Pak promluvila žena, která reprezentovala Okřídleného hada. „Rodiče Psyché viděli osud jejich dcery jako hrozbu. Máme dát tu naši milovanou dceru, tu nejkrásnější, nějakému neznámému netvorovi!!! Ten strach se přenesl i na dívku a musela ho proměnit v poznání a vědomou lásku.“

„Ale vždyť ona sama nic neudělala, spíš jen všechno popletla! Nebýt toho, že vždycky někdo přiběhl, aby ji zachránil, tak by nic nedokázala!“ ohradila se jedna žena.

Facilitátorka odpověděla: „Všechna pomoc, která vždycky přicházela v nejtěžším okamžiku a zdánlivě vypadala jako vnější síla, byly její vlastní schopnosti, jejich objevení a použití. Ve chvíli, kdy si uvědomila, že chce dát něco do pořádku, tak se aktivovaly její vnitřní síly. Tělesné procesy, jak se vyčistit a zharmonizovat, mentální čistka pro určení priorit,  porozumění emocím a jejich pozitivní využití. A především spirituální „prozření“, kdy přitakala vlastními životu nejen v tom rozměru, který znala a prožívala v té době, ale i z pohledu předešlých generací (nebo inkarnací), když se vrátila z „podsvětí“. Spánek ji pak očistil, zapomněla na strasti a bolesti, zapomněla na svoje staré já. Tehdy byla připravená přijmout vědomí vlastní nesmrtelnosti. Všechny hlasy, co jí pomáhaly, byly její. Ve chvíli, kdy si uvědomila, že si chce nechat pomoct, že se chce dostat z té pasti nemohoucnosti, tak se spustil její vlastní osvobozovací proces. Bylo mnoho chvil, kdy to chtěla vzdát, jako když se chtěla utopit nebo skočit z věže… A další, ve kterých mohla ustrnout, třeba se věčně nechat bičovat výčitkami a starostmi. Ale ona se rozhodla, že chce jít dál, a tak si dokázala najít cestu.“

Žena udiveně hlesla: „Aha! Já myslela, že bohové byli tak laskaví a hodní, že jí pořád pomáhali…“

Facilitátorka:  „Bohové jsou mimo nás nebo uvnitř nás? Co když je máme  v sobě? Anebo jsme my jejich součástí?!“

Jeden účastník pak dodal: „To mi připomíná výrok Daniela Whitesada: Pokud není dostatečně strašně, stále opakujeme stejné chyby! Když nastane chvíle, když je to tak strašné, že už se to nedá vydržet, tak něco změníme. Cokoliv! To je přesně to, co se stalo Psýché.“

 

Na závěr:

Centrálním tématem této konstelace byla naše schopnost vytvořit něco nového, porodit Radost a Slast. A jestli vůbec  jsme ochotni přijmout naše „těhotenství“, to že jsme tvůrci. Nakonec, není to opravdu božské rodit život?

 

Únor 2016, Κorfu      “Skrze mne se rodíte požehnané!“ 

První se ozvala Pochybující Psyché: „Není mi vůbec dobře! Zlobím se na sebe, že jsem tak naivní a uvěřila jsem sestrám! A taky mám vztek, že se pořád snažím přesvědčovat ostatní o tom, že je miluju. A celá ta situace s tchýní mi leze na nervy! Bylo by lepší, kdybych žádné zkoušky nepodstoupila! Cítím pochybnosti a vzdor!“

Rozhněvaná Psyché:  „Já jsem naštvaná na Erose. Neměl ani ponětí o tom, že jeho matka nechala zbičovat jeho dívku!“

Afrodité se směje:  „Všechno proběhlo přesně tak, jak mělo!“ říká. Je nadmíru spokojená i s tím, jak to nakonec dopadlo.

„Cítím smutek a starosti“, říká jiná žena. Reprezentuje Sebetrestající část Psyché.  Zdá se, že se v těch pocitech docela zabydlila a že nemá zájem pokročit, není ochotná projít zkouškami.

Řecké slovo „athlos“  (znamenající zkouška, úspěch, vítězství) je anagramem, přesmyčkou, slova „lathos“ (chyba). Obstát ve zkoušce je jeden ze způsobů, jak může někdo „napravit“ svůj omyl, pokud si ho je vědom a je ochotný aktivovat všechny svoje síly a překonat sám sebe. 

„Byla to moje volba projít těmi zkouškami“, ozvala se Vědomá Psyché. „Možná byla chyba, že jsem to neudělala dřív! V každém případě to byla moje volba! Pokusit se získat zpět svoji lásku nebo prohrát. Ale cesta sama o sobě stojí zato!“ hlas se jí zlomil. „Je to, jako bych plakala poprvé v životě. Poprvé v životě se o něco snažím!“

„Jsem pravým potomkem své babičky!“  ozval se hrdě muž, který zastupoval Radost. „Jsem její výtvor!“ Afrodité na ní pohlédla plná lásky a nadšení.

Na to prohlášení zareagovala udiveně  a podrážděně Rozhněvaná Psyché: „Výtvor tvé babičky??  Po mně nemáš vůbec nic??! Ani po svém otci?“ otáčí se k Radosti. „Kde je vlastně tvůj otec? Vidíš ho tu někde?“ ptáme se Radosti.

V tu chvíli se objevuje žena a se slovy: „Tam je moje láska!“ ukazuje na Vědomou Psyché. Reprezentuje zamilovaného Erose. Za svoji družku pokládá tu část Psyché, která si na něj dělá nárok, která se vedle něj chce cítit rovnocenná a dívat se mu do očí.  Pak se otáčí směrem k Rozhněvané Psyché a říká jí: „Dvakrát jsi o sobě zapochybovala! Poprvé, když jsi nedodržela svůj slib a podruhé, když jsi otevřela Persefoninu skříňku.“

„Už žádné příkazy a zákazy!“ protestuje Rozhněvaná Psyché.  „Už jsem unavená z toho věčného komandování, nesmíš tohle, musíš tamto…! Cítím se nesvobodná! Pořád o mně rozhodují nějaké vnější síly! Začalo to tím proroctvím a pak už to jelo!“ Pak ukázala na  Vědomou Psyché:  „Líbí se mi tato osoba! Vidím ji jako svoje budoucí já, ale nesouhlasím s tím vším, čím si musela projít! Ale přesto mě tahle moje verze láká, dává mi naději.“

„Mně se zase líbí ta cesta! Cítím, že díky ní dospívám!“ odpovídá Vědomá Psyché..

Radost říká, že se jí líbí, jak se její matka rozdurdila a hájila se o svoje práva na dceru. „Byla jsem dlouho v jejím břiše a cítila jsem, jakými procházela útrapami, takže ani neměla moc myšlenky na mě. Já ji zbožňuju a jsem jí plně oddaná. Moc se mi líbí, především její poslední verze, která je otevřená pro potěšení a slast. Ty jsi mě počala,“ říká  Rozhněvané Psyché,  „a ty jsi mě porodila!“ obrací se k Vědomé Psyché.

„Bojím se, že budeš stejná jako tvoje babka! Ale i na tvého otce mám pifku!“, říká Rozhněvaná Psyché. „Nikdy se mě nezastal! Byl pořád zalezlý ve svém pokojíčku, zatímco já jsem bojovala sama!“

Eros se brání: „Jsem muž, nečekej, že budu myslet jako žena. Neměl jsem ani ponětí o těch zkouškách, kterým tě moje matka podrobila. Připadá mi to zvrácené nutit zamilovaného člověka do takových úkolů. Ani by mě to nenapadlo.“

„Já tě miluji, i když mi nadáváš!“ směje se z celého srdce Afrodité na svého syna. Po celou dobu konstelace byla v neobyčejně dobré náladě.

„Teď, když jsem nesmrtelná, necítím k  Afrodité žádný vztek,“ říká Vědomá Psyché. „Svou nesmrtelnost jsem získala právě skrze proces procházení zkouškami, protože tehdy jsem si uvědomila, kdo vlastně doopravdy jsem. Jinak bych zůstala na své původní úrovni, zavřená v ochranném prostředí paláce. A nikdy bych nemohla spatřit milovaného Erose.“

„Já to tak nevidím!“ zamračila se Rozhněvaná Psyché.  „Mě ty zkoušky spíš připadají jako šikana než jako způsob, jakým by mi  Afrodité pomáhala v rozvoji! To v žádným případě!“

„Odmítáš to, protože nechceš převzít svoji zodpovědnost! Afrodité je bohyně, ví víc než smrtelníci!“ namítá odměřeně Zeus.

Sebetrestající  Psyché přiznává, že má strach být jako nesmrtelná  Vědomá Psyché.  „Bojím se být rovnocenná s mým milovaným, jako bych si to nezasloužila. Na jednu stranu se mi to líbí, ale současně jsem z toho v rozpacích. Jsem zmatená. Cítím se jako malá. Jsem malé zraněné dítě plné pocitů viny, věřím, že za všechno můžu já!“ Od této chvíle jí budeme říkat Psyché-dítě.

„Bylo to pro tebe těžké! Vítr tě odnesl na neznámé místo, zatímco ty jsi věřila, že tě pohltí okřídlený drak! A veškerá ta osamělost, kterou jsi zažívala od dětství…!“ řekla facilitátorka.

Rozhněvaná duše se k ní otočila a zašeptala: „Docela jsem na tebe  zapomněla!“ Facilitátorka ji pobídla k tomu, aby se svým vnitřním dítětem navázala kontakt, aby ho objala.

„Já jsem Nesmrtelnost, Cesta k nesmrtelnosti,“ říká jedna žena, která dosud mlčela. „Rozumím všem! Vím… Mohla bych pospojit všechny díly do skládačky… “

„Jsi na vrcholku Olympu?“ ptá se facilitátorka s úsměvem. „Ano,“ směje se žena.

„Já jsem tu taky,“ ozývá se Radost, „ale brzy budu dole na zemi.“

„Všichni vystupujem a zase sestupujem!“ přikyvuje Nesmrtelnost. A pak dodává: „Mohla bych být také Vědomí.“

„Co by ti pomohlo, aby ses cítila lépe?“ Ptá se facilitátorka Psyché-dítěte. „Odvaha! A zbavit se smutku. Mám ho jako útočiště!“ odpověděla.

„Mně se to vůbec nezdá! Nevěřím, že to tak bylo, ani tomu, co tady říkáte!“ ozvala se Pochybující Psyché. „Nic z toho nepřijímám! Ani Nesmrtelnost ani moje budoucí já (Vědomou Psyché). Něco mi tu chybí, nesedí to! Nemůžu uvěřit, že je to pravda, že to na mě nehrajete!“

„Ano,“ souhlasí facilitátorka. „Především nám tu chybí láska a kontakt s Erosem…“

„Poznávám tě,“ říká Vědomá Psyché a dívá se něžně na do očí Pochybující Psyché.

Pochybující Psyché: „Sebe zpochybňuju! Sama na sebe jsem naštvaná! A zkoušky nevidím jako příležitost, ale jako důsledek mé strašné naivity, že jsem věřila svým sestrám. Vadí mi, že jsem tak důvěřivá a poddajná! Bez vlastní vůle! Měla jsem požádat manžela, aby mi ukázal svou tvář…! Proč se nikdy nebráním, ale jen poslouchám ostatní a ani si nestěžuju? Proč jsem rodičům neřekla: Kam mě to chcete poslat ?? A teď se cítím jako kašpar, když mi tu říkáte, jak dobře jsem si vedla! Proč musí přijít něco zvenčí, aby se probudila moje sebeúcta, můj pocit vlastní hodnoty? Proč musí přijít Eros, aby já mohla najít svou podstatu? Proč sama neznám svou pravou krásu?“ vykřikuje s hořkou bolestí. Pak se jí hlas zlomil a začala vzlykat: „Nechci svůj smutek proměnit v aroganci. Stěžovat si: Ach, kolik jsem toho vytrpěla! Je to můj smutek, nepatří Afroditě! Sebe zpochybňuju, protože jsem neznala svoji hodnotu! A pokud nedokážu najít sebe sama, nechci žádnou cestu, žádné zkoušky, ani Erose! Protože skončím zase jako pírko ve větru… budu poslouchat všechny ostatní. To už nechci! Pokud bude potřeba, řeknu NE i Erosovi! “

Αfrodité se směje. Pochybující Psyché jí říká: „Nevadí mi tvůj smích. Poprvé v životě jsem se vzbouřila! A vůbec mě nezajímá, jestli si ze mě někdo dělá legraci…! Poprvé jsem sama sebou!“  Psyché-dítě se k ní přitulila. I Rozhněvaná Psyché přistoupila blíž. „Teď začínám rozpoznávat svoji cenu,“ říká Pochybující Psyché. „Ale chci v sobě cítit trvalou klidnou sílu, ne jenom pubertální rozčilování. Už mě nebaví lítat mezi plachým mlčením a vzteklými neohrabanými protesty! Potřebuju klid a čas pro sebe, abych zjistila, co chci…“

Facilitátorka: „Žila kdysi jedna malá holčička. Milá, laskavá a velmi krásná. Vyrostla a stala se dívkou. A její krása rostla s ní. Byla tak nádherná, že ji všichni začali uctívat. Měla spoustu obdivovatelů, ale žádné přátele. A vůbec se necítila na sebe hrdá, protože sama neudělala nic pro to, aby získala ten obdiv. A tak se uzavřela, byla čím dál víc osamělá. Svoji nevídanou krásu prožila jako něco negativního.“ „Ano,“ přitakala  Pochybující Psyché. „Ani sama se sebou, se svými pocity, jsem neměla žádný kontakt!“

 Nesmrtelnost řekla: „Jste ve chvíli setkání s bohem Panem. Musíš se však rozhodnout, jak chceš ve svém životě pokračovat! “

Pochybující Psyché: „Utěšuje mě, že se na mojí cestě vždycky našli pomocníci. Protože jsem se cítila tak sama!“

Radost se jí zeptala: „Kdo ti nakonec nejvíc pomohl? Pomocí koho jsi aktivovala všechny svoje schopnosti, silné stránky, odhodlání a sebeúctu, co? Nepřítel je ten, kdo nás nutí dostat ze sebe to nejlepší … Řekni! Chci to slyšet! “

„Mým motivem byl Eros!“ odpověděla Pochybující Psyché trochu zmateně.

„Jsem Zefyr a mám schopnost přenášet lidi z jedné situace do druhé!“ říká jeden muž. „Čekám, kdy si mě všimnete! Byl jsem tam, při každé zkoušce, ve všech změnách, kterými jsi prošla! Když budeš chtít, můžu ti pomoct.“

„Slovo Zephyros se skládá ze slova zofos-tma a faos-světlo. Takže je to přesun ze tmy ke světlu,“ vysvětluje facilitátorka.

Pak se zeptala Dia, který stál mezi Psyché a Erosem, jestli je od sebe odděluje nebo jestli je propojuje. Zeus odpověděl: „Nijak se toho neúčastním. A ani žádný jiný bůh nenese   zodpovědnost za životy smrtelných lidí. Necháváme je plavat v moři různých možností… Buď se utopí anebo se dostanou sami na břeh… “

Afrodité souhlasí a dodává: „Smrtelníci dostali tolik nástrojů, ale oni si radši jenom stěžují a různě omlouvají svoji nečinnost. Zaměřují se na to, co se jim nelíbí, místo toho, aby si vyhrnuli rukávy a vytvořili, to co chtějí. Nejsou iniciativní a bojí se riskovat! Nechávají se zmítat osudem… Psyché ještě není připravená… Proto Erose nevidí.“

„Taková je přirozenost člověka! Jinak bychom byli taky bohové! Potřebujeme  čas…!“ odvětila  Vědomá Psyché. „Ano,“ přikývla Afrodité, „chci jen říct, že skrze mě se všechny ženy rodí požehnané! Nezapomínejte na to! Užívejte si sebe a své krásy, užívejte života!“

„V mýtu tě popisují, jako bys byla plná závisti a žárlivosti,“ řekla facilitátorka Afrodité. „Cítíš se tak?“

„Ne. To je nepochopení smrtelníků,“ odpověděla Afrodité a pak ukázala na  Rozhněvanou Psyché, která v rozčilení vydávala různé zvuky. „Ale dokud se chová jako malá holka, tak ji nemůžu brát jako svojí snachu. Všechno se to událo proto, aby se urychlil její vývoj, ne aby se trápila!“ dodala Afrodité.

„Ovlivňuje tě postoj tvé matky?“ zeptala se facilitátorka Erose. „Je to, jako bych se na Psyché díval z jiné úrovně,  jako bůh, který pozoruje smrtelníka,“ odpověděl. „Ale ctím svoji lásku k ní …“

„Se kterou z jejích částí cítíš největší spojení?“ „Od začátku jsem miloval tuhle,“ ukázal Eros na Pochybující Psyché. „Líbila ses mi, přesně taková, jaká jsi byla. Možná, že jsem nastavil laťku zbytečně vysoko. Z vlastních důvodů… Mohl bych to nebrat až tak vážně, že ses na mě podívala… “, řekl jí.

Facilitátorka: „Proč tě nesměla vidět? Nepřál sis to, nebo jsi věřil, že ona to neunese?“

Eros: „Odhalil bych svoji tvář později. Nejprve jsem chtěl zažít, jaké to bude setkat se jako dva lidé. Bez toho, aby byla ovlivněna mým původem a krásou. Kdyby mě viděla, určitě by úžasem sebou sekla. Tak je to vždycky na začátku! Až časem vylezou i nedostatky… Nechtěl jsem se jí od začátku ukázat, protože jsem tak nádherný a taky se tak cítím!“

Zatímco Eros mluvil, Pochybující Psyché ho okouzleně sledovala. „Jsem tak zamilovaná!“ řekla stydlivě a zároveň vzrušeně. Od této chvíle ji budeme nazývat Zamilovaná Psyché. „Dívám se na něj a úplně se rozplývám…“ přiznala se. Rozhněvaná Psyché  se zasmála: „Tvoje proměna je neuvěřitelná!“ I Psyché-dítě se vedle Zamilované cítí dobře. Požádala ji, aby ji objala a aby ji odvedla k Zefyrovi. To Zamilovanou Psyché zaskočilo.

Facilitátorka Zamilované Psyché vysvětluje: „Této tvojí části byla předpovězena smrt. Věřila, že ji sežere drak, a místo toho našla lásku. Nestačila se zamilovat, ne vědomě jako ty. Psyché-dítě potřebuje ze své vlastní vůle říct Zefyrovi: Ano, přenes mě z dětského-dívčího stavu do ženskosti!“ „Správně,“ potvrzuje Psyché-dítě, „a taky chci, aby mě přenesl ze smutku do jiné nálady“. Pak přistoupila k Zefyrovi a řekla mu: „Volím si světlo, vezmi mě tam!“ Okamžitě pocítila vlnu sebevědomí.

Eros pozoroval  Radost a pak něžně a s hrdostí řekl: „Vidím tolik krásy a tolik narcismu, jako bych se díval do zrcadla!“ Všichni se smějí. „Líbí se mi, že jsi podobná otci,“ říká dceři bývalá Rozhněvaná Psyché, která už necítí hněv.

Zamilovaná Psyché je v Erosově náruči, celá blažená. Skrývají se ale před očima Afrodité. Facilitátorka: „Jako bychom byli v době, kdy se Psyché setkávala s Erosem pouze v noci. Bude si muset nárokovat rovnocenný vztah s ním a otevřeně založit novou rodinu, nový systém, kde zaujme své místo jako matka. Pak se může sebevědomě podívat do Afroditiných očí s tím, že nepřišla hledat synáčka bohyně, ale svého druha a otce dítěte.

„Není to zvláštní, že Eros byl rovnocenný s mojí matkou jenom v noci? Když byl v Morfeově náruči?“ přemýšlela nahlas Radost. „Byl silnější než Morfeas, dokázal ho přemoct a vrátit zpátky do Persefoniny nádobky…“

Nesmrtelnost cílí bolest hlavy a zrychlený tep: „Přišla chvíle zkoušek!“ říká netrpělivě. „Už se musíš konečně pohnout!“ obrací se na Rozhněvanou Psyché. Ta je však odmítavá. Zdá se, že se dostává do opozice vždy, když jí někdo říká, co by měla dělat. Vnímá to jako kritiku.

„Dívej se na ni jako na něco vlastního, jako na kvalitu, která na tebe čeká. Nebo jako na svoje Vyšší Já. Často bojujeme s nějakými silami, protože je považujeme za vnější hrozbu. Ale pokud si uvědomíme, že je to něco vlastního, náš vnitřní hlas, který ví, co je třeba udělat, a naléhá na nás, abychom to už neodkládali, pak je všechno jinak “ navrhla facilitátorka.

„Cítím stres. Všichni na mě tlačí!“ stěžuje si Rozhněvaná Psyché.

Afrodité na to: „Lidé jsou tak líní …! Ale požádejte o pomoc a bude vám dána!“

„Nebuď na lidi taková přísná!“ zašeptala Vědomá Psyché. „Vážím si bohů, ale musím se zastat vlastního druhu. My lidé potřebujeme čas.“

„Jaké máš cíle? Co by sis pro sebe přála?“ zeptala se facilitátorka Rozhněvané Psyché.

„Ještě nevím! Cítím, jako by ode mě všichni něco čekali, jako by mě kritizovali, že nechci převzít zodpovědnost. Ale jsem taková zmatená!“

„O mě se postaráš?“ zeptala se jí dcera Radost.

„Myslím, že ještě nejsem těhotná!“ odpověděla jí a pak se otočila k Vědomé Psyché: „Snažím se tomu procesu důvěřovat, ale cítím, že mě všichni tlačí, abych byla jako ty…!“

„A tak jsi otevřela Persefoninu skříňku … Abys získala čas…“ řekla Afrodité.

„Nikdo tě k ničemu netlačí! To napětí vzniká uvnitř tebe a pak vidíš všechny jako nepřátele!“ dodal Zeus.

„I když jsme tví pomocníci, věříš, že tě soudíme a útočíme na tebe.“  souhlasí s ostatními

Nesmrtelnost. „A to je arogantní. A moc mě to bolí.“

Zeus: „Lidé si vytvářejí dramata a jsou v nich uvězněni. Hledají spasitele a nadávají bohům.“

„Ztrácejí čas místo aby zrodili radost…!“ přidala se Radost. „Vypadá to, jako by se mě báli. Nikdo se ke mně nechce přiblížit!“

Facilitátorka: „Cítíš nedostatek svobody. Proto se bráníš. Jakmile si uvědomíš, že můžeš dělat, co chceš, že klidně můžeš zůstat zabředlá v zármutku a pochybnostech a je jenom na tobě, jestli budeš brát zásah bohyně Afrodité jako pomoc nebo jako trest, uvolníš se. Je to  hra, kde ty sama určuješ  výsledek, svým přístupem a svými volbami . Všechny vyšší síly jsou ve skutečnosti tvoje nástroje. Co potřebuješ, aby ses cítila dobře?“

„Chci najít sebe sama!“ odpověděla  Rozhněvaná Psyché a shromáždila ostatní své části, Zamilovanou, Psyché-dítě a Vědomou Psyché. Po chvíli se cítila klidnější. Podívala  se na Nesmrtelnost: „Co mám dělat teď?“, zeptala se jí.

„Požádej o pomoc Afrodité!“ odpověděla Nesmrtelnost.

„Nejdřív chci vidět matku!“ ozvala se najednou Zamilovaná Psyché. „Jako bych se poprvé v životě cítila jako žena!“

„Potřebuješ od ní ujištění, že jsi dospělá a že máš svobodu vydat se za svojí láskou? Potřebuješ její svolení?“ zeptala se facilitátorka.

„Ano, chci její požehnání!“ odpověděla Psyché.

„Souhlasím! Já taky! Bez toho bych nešla za Afrodité ani náhodou!“ dodala Rozhněvaná Psyché.

Obě pak stojí před Matkou. Zamilovaná říká udiveně: „Je to jako bych tě viděla poprvé!“

„Protože jsi mě vždycky viděla jenom jako mámu, ne jako ženu …“ odpověděla jí Matka. „Uctívala jsi moji krásu, ale nenechala jsi mě vyrůst. Pořád jsem pro tebe byla malé dítě!“, řekla Psyché-dítě. „Teď už jsem vyrostla a prosím tě o požehnání! Postarám se o sebe sama!“

Matka Psyché: „Už jsi žena! A můžeš se tak chovat… Miluji tě! “

„Ani zmínka o radosti a potěšení …!“ ozvala se Radost zklamaně.

Matka Psyché se zahleděla do očí vnučky a pak se znovu obrátila k dceři: „Jsi svobodná a máš právo cítit potěšení a slast. Můžeš zrodit potěšení a radost! A užívat si to plnými doušky! Je hezké být ženou! Přeji si to z celého  srdce, i když já jsem to moc nezažila…“

„Chci být svobodná …“ pronesla Zamilovaná Psyché. Zeus, Afrodité a Nesmrtelnost se rozesmáli, že se snaží být něčím, co byla odjakživa…

„V naší rodině ženy nebyly svobodné!“ namítla Zamilovaná Psyché.

„Ano,“ kývla souhlasně facilitátorka. „Už víš, proč potřebuješ zasvěcení od bohyně Afrodité? Proč ti ho nemohla předat tvoje matka? Viděla jenom tvou krásu, ale tvoji sexualitu neviděla. A tvého druha si představovala jako netvora…“

Psyché (všechny její aspekty společně) jdou k  Afrodité, která je však odměřená. Nechce s ní mluvit.

„Něco nám tu chybí,“ říká facilitátorka směrem k Psyché. „Chybí bolest ze ztracené lásky, která by ukázala, jak moc jsi Erose milovala. Jako by sis ji nepřipouštěla. A také touha ho znovu najít…“

„Hlavně potřebuješ pokoru, když přicházíš  žádat o požehnání vyšší síly. Zasvěcení se nevyžaduje, prosí se o něj…!“ dodala Nesmrtelnost. „Zatím jsi nepochopila jeho skutečný význam a hodnotu!“

„Já teď  Erose nehledám… Víc mě zajímá, jak se stát celistvou ženou. I když po něm toužím a těším se, až ho znovu potkám!“ svěřila se Zamilovaná Psyché.

„Vždyť jsem tady! Už tak dlouho a ty mě pořád nevidíš!“ postekla si Vědomá Psyché.

„Zapomíná na tebe…!“ usmála se na ní facilitátorka. „V těžkých chvílích už se chystala to vzdát, utopit se, skočit z věže… Jen proto, že na tebe zapomíná… Ale pak si na tebe vzpomene a najde sílu jít dál! Jsi velmi důležitá část! Stejně tak, jako Zefyr, klíčový prvek! Může tě dostat tam, kam chceš! Stačí mít záměr, a ten se projeví jako deus ex machina.“

Části Psyché se sjednocují a Rozhněvaná se proměňuje v Psyché družku a matku. Přistupují k Erosovi a láskyplně se objímají. Uprostřed jejich náruče se tetelí Radost.

 

V závěrečném kruhu se dělíme o své dojmy:

Zástupce Radosti říká, že slast je dar od bohů. „Jsem překvapený, že ji lidstvo pořád ignoruje, jakoby ji nechtělo vidět. Já osobně jsem si uvědomil, že je na mně, abych si zvolil a dovolil radost, potěšení a slast na všech úrovních, na tělesné, duchovní i hmotné. Prosperitu, hojnost a úspěch.“

Zástupkyně Pochybující Psyché říká, že si ponechá pocit, že láska existuje! A že se nemusí zmítat mezi pochybami na jedné straně a bolestnou snahou lásku získat na straně druhé. Jen je potřeba v lásku uvěřit a být otevřená ji přijmout.

Zástupkyně Rozhněvané Psyché přiznává, že má odpor vůči autoritám (vnějším i vnitřním). „Teď jsem pochopila, do jaké míry se tím odporem  nechávám ovlivnit!“ řekla.

„Jako nenarozené dítě jsem byl mezi dvěma světy a jako bych viděl některé věci jasněji,“ řekl zástupce Radosti zástupkyni Rozhněvané Psyché. „Slovo autorita souvisí s pojmy tvůrce  a moc. Přijetí tvé vnitřní autority, která pramení z tvé podstaty, ti dá sílu. Snad ti to pomůže…“

Zástupkyně Erose říká: „Když se zamiluješ, o ničem nepochybuješ. Je to tak jedinečné, božské. Nemusíš to nijak pojmenovávat, prostě to jen naplno žij a vychutnávej si to všemi smysly. Ale pokud to začneš analyzovat a zkoumat, všechno kouzlo zmizí. Eros-Láska nemůže za útrapy a bolest, kterou dívka prožila v různých stádiích příběhu. Eros-Láska nepotřebuje piedestal, božský trůn, láska se vznáší… Jsem moc ráda, že jsem to prožila!“

Zástupkyně Afrodité je nadšená, že v sobě objevila bohyni. Cítí se plná energie a síly. O erotické lásce říká, že je to spíš pud než emoce. Zdůrazňuje také, že si bohové velmi váží nástrojů transformace, jako byl Zefyr a Cesta k nesmrtelnosti.

Zástupkyně Dia: „Dnešní reprezentace byla pro mě jako zázrak. V životě jsem často byla jako Psyché, která prožívá své drama. Hodně mi pomohlo, že jsem se v konstelaci dokázala distancovat od bolesti, která mě obvykle zaplavila a rozcupovala na kusy. Doufám, že si tuhle svojí božskou podstatu vezmu s sebou, že na ni nezapomenu. A taky že si budu pořád připomínat svoje nástroje, které čekají, až je použiji. Také se chci svěřit, že mám autoimunitní chorobu a při jedné terapii mi řekli, abych učinila prohlášení, že jsem nesmrtelná! A dneska jsem to prožila na vlastní kůži!“

 

Mýty a báje mají mnoho rozličných výkladů. Každý z účastníků si odnáší to, co je pro něj užitečné v tomto období jeho života.

 

Únor 2019,  Atény        „Jakmile ho zpochybníš, ztratíš ho!“ 

 Po skončení vyprávění příběhu jedna žena rozzlobeně řekla: „Vadí mi, že se na ni nikdo doopravdy nedívá. Vidí jenom její krásu. A ani proti té věštbě se nepostavili, vedli ji jako ovečku na jatka… A pak všechny ty zákazy! Taky Eros mě rozčiluje! Trucuje si ve své komůrce, zatímco jeho dívka prochází všemi těmi zkouškami! Navíc je pod vlivem své matky! Cokoli mu řekne, on udělá!“ Budeme jí říkat Rozzlobená Psyché.

„K čemu jsou všechny ty podmínky? Nesmíš mě vidět! Nesmíš to otevřít! Jsme lidi, ať už nám ostatní zakážou cokoliv, pokud to není naše volba, nebudeme se tím řídit! Možná časem člověk pochopí, proč bylo něco zakázáno, ale pokud nezíská osobní zkušenost, nedá mu to a zákaz poruší! Jinak by neměl svobodnou vůli, svobodu duše!“ říká jiná žena s rozhořčením. Přišla později, ve chvíli, kdy skončilo vyprávění mýtu, a ten příběh vůbec neznala. „Nevím, co se stalo, vůbec nevím, o co jde!“ prohlásila. Říkejme jí Neznalá Psyché.

„Na koho se vlastně zlobíš? Na Erose? Na osud?“ zeptala se jí facilitátorka.

„Nezlobím se na Erose. Cítím, že jsme na stejné úrovni!“ odvětila Neznalá Psyché. „Zlobím se na něco vyššího, než jsme my!“

„Proč se na něj nesměla podívat?“ zeptala se Psyché. „Kde je vlastně Eros, aby nám to vysvětlil?!“

„Tak to v lásce chodí!“ odtušila  Neznalá Psyché. „Když se na druhého podíváš pořádně, může tě ta láska přejít! Ale je to nevyhnutelné, chtít druhého líp poznat, chtít se mu podívat až do hloubky duše. Je krásné být zamilovaný, ale toužíš jít ještě o krok dál. Možná chceš druhého vyzkoušet, třeba i zmanipulovat, abys ho měl jistého… Často nejsme tak zralí, abychom vztah dokázali dovést do šťastného konce, udělat z něj dokonalý vztah. Ale ráda bych věřila ve spojení dvou duší a v narození čehosi božského skrze to spojení!“

„Je pravda, že na začátku milostného vztahu vidíme hlavně to, co se děje v noci, dotyky našich těl. Ale ještě se neznáme, nevíme, kdo vlastně ten druhý je. Ještě jsme neviděli jeho tajemství ve světle dne…“ řekla facilitátorka.

 

Promluvila jedna žena se slzami v očích: „Cítím bolest a hořkost. Mám úplně sevřený žaludek. Dusím se!“ řekla. „Ale nemám žádné myšlenky, abych mohla slovy popsal, jak se cítím. Jako bych nebyla člověk. Možná jsem nějaký pocit Psyché? Její bolest? Jsem Zranění!“ Rozzlobená Psyché se na ni soucitně podívala. „Představuješ  i moje staré rány, nejen bolest ze ztráty Erose, ale také muka z bičování smutkem a pocity viny.“

Ozvala se Afrodité: „To já tahám za provázky…!“
„To mě strašně vadí! Všichni mi říkají, co mám dělat, a já je poslouchám úplně jako bez vlastní vůle! Řeknou Běž za netvorem, aby tě sežral… a já jdu! Vezmi nůž a zabij Erose… a já to udělám! Úplně mě zbavili svobody!“ křičí Rozzlobená Psyché.

„Mýlíš se! Το je všechno iluze! Nevidíš si na špičku nosu a chceš být svobodná! Jak můžeš být svobodná, když vůbec nic nevíš o sobě ani o světě, ve kterém žiješ?“ ozvala se přísně Afrodité. „To mě dojímá!“ ukázala na Zranění Psyché. „Nechci, abys trpěla, ale abys pochopila!“

„Pomocí násilí?“ ohradila se Rozzlobená Psyché.  „Je to výcvik!“ odpověděla jiná část Psyché. „Proto jsi mě podrobila zkouškám? Abych byla dostatečně zralá a hodna tvého syna?“ otočila se k Afrodité.

„Přesně. Abys poznala, kdo jsi! Aby sis šla za láskou, bojovala za ni. Abys přestala být tou pasivní dívkou, která jen tak přijala věštbu a nechala se obětovat.“ odpověděla bohyně.

„Ano, ale tvůj syn je taky trochu laxní!“ říká Rozzlobená Psyché.

„Eros-Láska se zapojí až na konci. To je jeho role. Motivovat nás k tomu, abychom vystoupili z komfortní zóny, z naší každodennosti.  Abychom udělali posun a uvědomili  si sebe a svoje touhy.“ odvětil Eros.

Afrodité se na něj dívala s hrdostí: „Jsem tak ráda, že víš, co děláš! A že jsi jí dal možnost, aby si tě vybojovala. Ostatně, předtím tě stejně ani neviděla!“

„A co se týče podmínek, vždycky si nějaké klademe! Nenecháme druhého člověka, aby se k nám hned přiblížil! Postupně mu dovolujeme přijít blíž a začneme se mu odhalovat!“ řekl jiný aspekt Erose, Střelec.

 Psyché protestuje: „A to říkáš zrovna ty?! Ty, který způsobuješ, že se lidi zničehonic zamilují až po uši, že úplně ztratí hlavu??!!“ Pak se obrátila k Afrodité: „A proč je krása tak krutá? Nádherný člověk nás může snadno ovládnout…“

„I na tebe se zlobím!“ otočila se na Neznalou Psyché. „O některých věcech se nemluví, jsou posvátné!  Jak jsi to mohla vyslepičit svým sestrám? Týkalo se to pouze tebe a tvého partnera!!“

„Neměla jsem dost rozumu.“ přiznala se Neznalá Psyché.

„Teď, abys Erose znovu našla, musíš doslova vstát z mrtvých…!“ řekla Psyché smutně.

Afrodité: „Jsem archetyp. Prapůvodní síla – sexualita a krása. Nezapomínejte na můj původ! Zrodila jsem se z mořské pěny oplodněné genitáliemi boha nebe, Urana, které mu uřízl a do moře odhodil jeho syn Kronos. Nepoznala jsem rodiče, kteří by mě milovali a něžně brali do náruče. Je ve mně agrese mužské sexuality. I když jsem dokonale krásná bohyně, postrádám ženské vlastnosti, lásku, obětavost a soucit. Jsem Animus ženy. Bývám nemilosrdná a dělám si, co chci. Eros se narodil z mého spojení s Marsem, bohem války. Ale zároveň zosobňuji sílu, která je uvnitř každé ženy, sílu být svobodná v lásce, ve způsobu myšlení, v celém životě. Mým mottem je Dělám to, co chci! Kam se na to chudinka Psyché hrabe?  Ani si to vůbec nedokáže představit! Ano, je hezoučká, ale úplně bezbranná, slabá! Co mohla nabídnout muži kromě svého pěkného vzhledu? Stejně se k ní nikdo ani neodvážil přiblížit…! A co věděla o sobě? Jakou měla sebedůvěru? Žádnou! Proto jsem ji chtěla nechat projít zkouškami, aby se ode mě něco naučila! A navíc, já to taky potřebuji… Kdykoli se ženy na mě napojí a vědomě prožívají svou krásu a svobodu, mohu i já skrze ně procítit ženské kvality a stávám se tak celistvější. A tak každý den znovuprožívám sebe sama, obnovuji svou existenci.“

Psyché na ni překvapeně dítá a Afrodité se k ní otočí a vysvětluje: „Pokud máš být uctívaná víc než já, tak ať aspoň máš opravdové kvality! Zatím jsi byla jen krásný obal, ale obsah chyběl. Chci ti dát jiskru, plamen, vášeň…“

Neznalá Psyché začíná rozumět: „Nestačí být poslušnou dcerou, dobrou sestrou, skromnou ženou… aby se do mě někdo zamiloval. Musím mít svou sílu, osobnost!“

„Přesně tak!“ souhlasí Afrodité. „Teď, když jsi poznala a pochopila kdo jsem, také já tě rozpoznávám! Jsi moje jiskra, můj plamen v každé ženě.“ 

Jiná zástupkyně Psyché však s Afrodité nesouhlasí: „Ženy chceš rozvíjet a osvobozovat, ale s vlastním synem manipuluješ! Nenecháváš ho, aby si žil svůj život jako dospělý muž!“

„Sám sebe zranil a doplatil na to!“  odpověděla Afrodité. „Jeho otec miloval boje a já jsem se ve svém milostném životě nikdy neomezovala. Nikdo z nás nevyrostl v rodině, neměli jsme zkušenost stabilního manželského vztahu. Zpočátku jsem Psyché chtěla potrestat, protože mě vystrnadila z mé pozice v očích lidí. Ale když se do ní můj syn zamiloval, chtěl jsem, aby pomocí zkoušek dozrála…“     

„Ach ano,“ odtušila Psyché smutně. „Náhodou se píchnul vlastním šípem. Ani nevím, jestli mě opravdu miluje… A ty jsi strašně manipulativní!“ otočila se na Afrodité rozzlobeně: „Rozčilují mě tvoje zkoušky, prožívám je jako překážky, brání mi být s Erosem!“

Pak jde k Erosovi: „Proč nemůžeme být spolu? Vždyť se naše duše spojily!“

Afrodité řekla jemně: „Nezapomínej, že je bůh, zatímco ty jsi smrtelná dívka!“

„Nerozumím tomu!“ brání se Psyché. „Cítím se rovnocenná! Ale když pomyslím na zkoušky, tak se cítím nejistě. Co když nejsem dost dobrá…? A zlobím se na něj, že je tak dlouho pryč!“

Jsem zraněný!“ ohradil se Eros. „A to nejen z horkého oleje, ale také tvým chováním, nedostatkem důvěry!“

„Přemluvily mě sestry!“ odpověděla Psyché.

„Už jsem si to ale s nimi vyřídila! Pomstila jsem se!“ přidala se Rozzlobená Psyché.

„To je pro mě těžké přijmout! Bylo to kruté!“ zamračila se Psyché.

„Sestry symbolizují podvědomé strachy a pochybnosti!“ vysvětlila  představitelka Zranění Psyché.

„Dobře, beru to! Stejně jako přijímám proces zrání prostřednictvím  zkoušek. Ale zajímalo by mě, co udělal pro svůj vlastní vývoj Eros? To jenom já musím procházet zkouškami?“ řekla Psyché.

„Je to pro tebe výzva, abys prošla svoji vnitřní proměnou bez ohledu na to, co udělá druhý!“ odpovědělo Zranění. „Koneckonců, Eros je už  bůh…“

„Přilepený k mamince!“ odsekla sarkasticky Psyché.   

Afrodité: „Nepřišel ke mně jako malé dítě k mámě! Přišel, protože potřeboval znovu načerpat důvěru k ženám…“ Psyché se ironicky rozesmála.

Afrodité: „Překvapuje mě, že se vůbec nezajímáš o význam těch zkoušek. Jaké vlastnosti jsi díky nim získala…! Co se týče mého syna, odklonil se ode mě, když nesplnil můj příkaz probudit v tobě lásku k tomu nejhoršímu z lidí, k nějaké obludě, čímž by se i potvrdila věštba. Raději se do tebe zamiloval. To byla jeho revolta a od té doby je na mě nezávislý. Možná, že toužil na vlastní kůži pocítit to, co způsoboval ostatním, bohům a smrtelníkům, svými šípy… Bavil se tím, že v nich rozpaloval vášeň. Vím to moc dobře, často jsem ho sama posílala…!“„Takže se taky choval nezrale!“ řekla triumfálně Rozzlobená Psyché.

„Jakmile jsem se do tebe zamiloval, přestal jsem to dělat…“ řekl Eros -Střelec.

Facilitátorka pobídla  Psyché, aby se zabývala svým zraněním. Jakoby se Zranění vyhýbala a svou pozornost směřovala jen k Erosovi a jeho slabinám.„Už jsem si na tu bolest zvykla a začínám ji ignorovat. Ale chtěla bych nějaký lék na to, čím procházím.“ řeklo Zranění Psyché. „Ale nevím, jestli by mi ho měl dát Eros nebo já sama.“

„Eros se mi snaží porozumět, ale nesoucítí se mnou!“ řekla Rozzlobená Psyché a nadále si stěžovala na zkoušky, kterými byla nucena projít.

Afrodité se ozvala přísně: „Dala jsem ti šanci ho znovu získat. Do ničeho jsem tě nenutila! Sama jsi za mnou přišla! Co jsi čekala? Že by ses usadila v mém paláci a zničeho nic by se objevil Eros  a tvářil se, jako by se nic nestalo?“

„Měla jsi od mě všechno!“ pronesl trpce Eros.

„Pokud máš všechno pod podmínkou, je to jako bys neměl nic!“ namítla Psyché.

„Tak to v lásce chodí. Když o ní pochybuješ,  ztrácíš ji! Vždyť já jsem měl ty samé podmínky jako ty. I já jsem se tě dotýkal jenom ve tmě…“ odpověděl Eros.

Facilitátorka: „Je velký rozdíl, zda v příběhu vidíme Erose jako muže a Psyché jako ženu a pak považujeme jejich vztah za rovnocenný, nebo jestli se na něj díváme symbolicky. Ve druhém případě máme Psyché, lidskou duši, která hledá , snaží sepoznat samu sebe, a božského Erose – (lásku). Tento nesmrtelný Eros toho  tolik  prožil, tolik toho ví! Jak jen by ho mohla Psyché pojmout?“

„Já ho nevnímám jako božskou bytost!“ řekla Psyché. „A já cítím, jakoby mě podceňoval!“ přidala se Rozzlobená Psyché.

Facilitátorka: „Také ses bála, že je to nějaký odporný, nebezpečný netvor. Muselo to být pro tebe moc těžké. Pořád je pro tebe neobyčně přitažlivý a současně úplně neznámý, tajemný…!“

„Moji rodiče ho viděli jako nějakou obludu. Já ne! Náš vztah mi dělá starosti. Uznávám, že jsem se nechala ovlivnit, což byla chyba. Chápu význam mé cesty a vývoj prostřednictvím zkoušek.“ odpověděla Psyché. „Ale nejsem spokojená s Erosem. Ráda bych věděla, co je on ochotný udělat pro náš vztah!“

„Co od něj očekáváš?“ zeptala se facilitátorka.

„Chci, aby mě přestal posuzovat!“ odpověděla Rozzlobená Psyché.

Eros  se na ni podíval: „Co pro tebe znamená láska (Eros)? Je to muž? Milostný románek? Něco povrchního, co prožijeme a pak to přejde? Nebo něco hlubšího? Něco božského, věčného?“

„Teď začínám cítit lásku jako něco hluboce mého. Jako moje vlastní pocity!“ odpověděla Psyché. „Ale bojím se jich! Když jsem zamilovaná, jako bych ztratila samu sebe. Jako bych se stávala někým jiným … Jakoby láska byla určitý proces zasvěcení v mém životě.“

Rozzlobená Psyché to tak nevnímá. Pořád se cítí jako oběť, že jí neustále někdo brání  v cestě a nespravedlivě ji obviňuje.

„Máš pocit, že nemůžeš za chybu, kterou jsi udělala, proto si ji nechceš připustit! A máš pravdu, není to tvoje vina!“ pravil najednou Eros s pochopením. „Přiznat si, že jsi udělala něco špatně, neznamená, že jsi špatná! Zkoušky nebyly za trest, byla to tvoje příležitost. A tys to dokázala! Přijalas svoji pozemskou přirozenost tím, že jsi rozdělila semínka. Tak ses naučila starat o svoje potřeby. Do té doby to za tebe dělali tví rodiče nebo moji neviditelní služebníci!“

Všechny části Psyché Duše pozorně naslouchaly: „A druhá zkouška? Ovčí vlna, rouno-rozum? Jde o myšlení? “ zeptala se Rozzlobená Psyché. „Ano, druhá zkouška souvisí s poznáním a vědomím. Zlaté myšlenky jsou plné světla, ty je třeba posbírat…“

„A co rákos a věž? Nejedná se o moje podvědomí?“ pokračovala Rozzlobená Psyché. „Tak to jsem nebyla pasivní a neschopná! Bez vlastní vůle!“ říká s velkou úlevou.

„Ano,“ potvrzuje facilitátorka. „Pokaždé když ses rozhodla, že chceš ve zkoušce obstát, přišla pomoc z tvého vlastního nitra. Nikdy jsi nedostala něco, v co bys nevěřila! Jakmile jsi soustředila svou pozornost a energii, objevila se řešení. Tak tomu bylo i při  třetí zkoušce, kdy ses naučila řídit své emoce.“

„A čtvrtá? Tělo-mysl-emoce-duch!“ vydechla nadšená a dojatá Psyché.

„Věž by mohla symbolizovat tvoje Ego.“ vysvětlila facilitátorka. „Opustila jsi ho a vešla jsi do říše nevědomí, smířit se s minulostí a přijmout život takový, jak je. Ale přechod do nového života vždy vyvolává zapomnění. A tak i tebe zahalil Morfeus. Byla to chyba přát si být stejně krásná jako Afrodité? Nebo to byl výsledek všech zkoušek, všech zasvěcení, díky nimž  sis uvědomila svou nesmrtelnou podstatu?“

„Cítím se jako znovuzrozená!“ šeptá s úctou Rozzlobená Psyché.

„A to je ta chvíle, kdy jsem mohl přijít!“ usmál se na ni Eros.

Tři aspekty Psyché (Psyché, Rozzlobená Psyché a Zranění) se spojují v jednu osobu. (Uvědomili si, že reprezentovali tři úrovně dívky:  Zranění představovalo fyzickou úroveň, Rozzlobená Psyché emocionální a Psyché úroveň mentální.)

„Kdo ty zkoušky neabsolvuje, ať už je to žena nebo muž, není celistvý. A pak mu nezbývá než hledat někoho jiného, aby ho doplnil!“ konstatuje Psyché. 

„Zprvu jsem byl lhostejný a trochu chladný, “řekl Eros Střelec.

„Ale ani teď necítím tvou vášeň, tvoje emoce!“ odpověděla Psyché.

„V každém případě synu, máš moje požehnání!“ vmísila se do hovoru Afrodité. „Jako bych je doteďka všechny viděla jenom jako pěšáky ve hře. Ty jsi mi byl trochu bližší,“ obrátila se k Erosovi. „Ale rozhodně nejsem dobrý příklad matky! Nezažila jsem ani matku, ani otce. Ale když otevřu svoje srdce, tak vás vnímám oba jako své děti. A cítím potřebu vás spojit. Vítám tvoji čistotu a ženskost, Psyché! Říkám to upřímně, bez sebemenší tendence manipulovat.“

Eros Střelec se přiblížil k Erosovi. Chvíli se na sebe dívají, dokud část svobodného Střelce nesplyne s Erosem, dokud se v něm nerozpustí.  Eros pak jde k Psyché a bere ji do náručí.

Afrodité  se na ně s radostí dívá: „Respektuji tvou volbu.“ říká Erosovi. A pak směrem k Psyché: „Vážím si tě a přijímám tě za svou snachu!“

Pak se, na žádost páru, všichni zúčastnění spojují v kruhu. „Jsme Jedno,“ říká Psyché. Všichni cítí euforii.

 

V závěrečném kruhu se dělíme o své dojmy:

Představitelka Rozzlobené Psyché se svěřila s tím, že se opakovaně v životě setkávala s potížemi ve  vztazích kvůli problémům, se kterými se potýkali její partneři. „Proto se vždycky rozčílím, když přijde na to, že bych měla projít dalšími zkouškami! Myslím, že jsem pro náš vztah udělala, co se dalo! A odmítám věřit, že nejsem dost dokonalá, abychom mohli být spolu. To objetí na konci mi udělalo moc dobře!“

Představitelka Neznalé Psyché řekla, že zatímco ze začátku ničemu nerozuměla, jakmile slyšela  vysvětlení, co symbolizují zkoušky, najednou všechno dávalo smysl. „Proto přicházíme na svět!“ pravila. „Nevnímám tento příběh jako vztah dvou osob, ale jako osobní vnitřní cestu k uvědomění si naší nesmrtelnosti. Eros (láska) podle mě symbolizuje život sám, existenci. Tenhle mýtus je plný námětů k zamyšlení. Během konstelace jsem mnohokrát cítila, že dostávám životní lekci!“

„Já jsem to vnímala jako vývoj vztahu,“ řekla představitelka Psyché. „Nedokázala jsem Erose vidět jako boha.“

Facilitátorka: „Když žena ctí božský prvek ve svém muži (jeho mužnost a vlastnosti, které k ní patří) a nezaměřuje se na nedostatky jeho osobnosti, otvírá se a napojuje se na něco většího, hodného obdivu. Muže motivuje ženin obdivný pohled,  vidí se jejíma očima a začne ze sebe vydávat to nejlepší. Tak v sobě objevuje a projevuje svůj nejkrásnější potenciál. A to samozřejmě platí i obráceně. Často se setkávám s tím, že pro muže je mnohem snadnější vidět ve své partnerce bohyni. Té, kterou si vyberou a rozhodnou se s ní oženit, si obvykle hodně váží. A především žena těhotná, čekající jejich dítě, představuje pro muže božský princip, kterému chce sloužit ve jménu lásky a nového života.

Muži, kteří mi přicházejí na sezení, téměř nikdy nekritizují své ženy. Popisují problémy, které jsou ve vztahu, ale nekritizují. Na rozdíl od žen, které zpravidla své muže odsuzují a snaží se je vylepšit.“

Představitelka Erose Střelce říká, že si právě uvědomila, že byla ve všech dosavadních vztazích závislá na partnerovi. „V konstelaci jsem viděla, jak jsem se často chovala! Ale pozorovala jsem to z pozice muže, a to mi hodně pomohlo.“

Představitel Erose řekl: „Když jsem se cítil zrazený, stal jsem se chladným a lhostejným. Ale život je, jaký je. Nemá smysl se nechat odradit a vzdát to!“

„K Afrodité ses uchýlil, abys nabral sílu? Jako syn k matce?“ zeptala se facilitátorka.

„Ne. Spíš jsem za ní šel jako ke zdroji. Jako k instinktivní touze, k pudu, ze kterého se rodí eros (erotická láska), zamilování. A ten je hnací silou, která nás vede k něčemu novému, neznámému. Tak se rodí život.“

„A když prožíváme erotickou lásku, jsme slepí,“ doplnila facilitátorka. „Kdybychom věděli, co všechno nás může potkat, možná bychom nesebrali dost odvahy do toho jít! Nikdy předem nevíme, jak to zvládneme. Sílu v sobě nacházíme, až když přijdou obtíže. Příroda sama to tak zařídila, abychom, když jsme zamilovaní, neviděli svého partnera takového, jaký je. Pomocí koktejlu hormonů, které nás zaplaví a sníží naši schopnost úsudku.“

Představitelka Zranění Psyché řekla, že v konstelaci viděla svůj skutečný život a vztah, který nefungoval a nedávno se rozpadl. „Mám pocit, že jsem právě dokázala zhojit ránu, která krvácela. Pořád jsem jen myslela na to, proč partner zmizel. Teď vím, že je potřeba soustředit pozornost na sebe. S láskou se o mě postarat a dovolit mi jít dál.“

Představitelka Afrodité:  „Pro mě byla neobyčejně vzrušující zkušenost představovat bohyni. Bylo to, jako bych najednou měla na věci úplně jiný náhled. Ale zároveň jsem cítila, že sama sebe prožívám skrze lidi, které jsem vnímal jako své částečky. Uvědomila jsem si to ve chvíli, kdy jsem přestala brát Psyché jako svoji loutku, se kterou můžu manipulovat, jak chci, ale viděla jsem ji jako příležitost spojit se skrze ni hlouběji se svojí ženskostí. Byl to moc dojemný pocit, byla jsem jako stvořitel, který se vyjadřuje prostřednictvím svého díla. A pak ho pozoruje, jak si jde vlastní cestou…“

 

Srpen 2019   Zřícenina hradu Ragio, Igumenitsa      „Nesnažil jsem se tě ulovit!“

V této konstelaci byla Psyché zastoupena mnoha osobami, které vyjadřovaly různé její postoje a myšlenky. Aby byl text srozumitelnější, popíšeme ústřední Psyché a její tři hlavní podosobnosti, Zrazenou Psyché, Rozhněvanou Psyché a Zamilovanou Psyché. Τaké Eros byl zastoupen více postavami: Eros, Eros-syn, Neviditelný-Ztracený Eros a Eros, který nechce být viděn.

Zrazená Psyché: „Podmíněná láska mi vadí! Myslím na Erosova slova, že jsem ho zradila. Ale já se taky cítím zrazená! On mě taky zradil!“

„Proč jsem nesměla vidět jeho tvář? Bojí se Eros něčeho? “ zeptala se Rozhněvaná Psyché.

„Aby si nastavil hranice!“ odpověděl Eros. „Vymezuje se. Věříme, že erotická láska je bezpodmínečná a neomezená, ale není tomu tak. Zamilovanost a erotická láska mohou existovat pouze tehdy, pokud existují hranice. Strach nemám, jsem bůh!“

„Ale jenom ty si můžeš stanovit hranice!“ stěžuje si Rozhněvaná Psyché.

„Jsem bůh, zatímco ty jsi smrtelná a nezkušená! To ty mě ještě nedokážeš vidět! Já jsem tady, ale nevidíš mě. Zatím…“ odpověděl Eros.

„Jsem nezkušená a pitomá!“ řekla jízlivě Rozhněvaná Psyché. „Až Eros mi musel oznámit, že jsem těhotná! Ani na to jsem nepřišla sama! Tolik se na sebe zlobím!“

„Vždyť jsem byla nezralá!“ řekla Psyché smířlivě. „Mám pro sebe pochopení a soucit! Věřím, že je to součást mého vývoje a že všechno dobře dopadne. Ano, rozumím tomu, že jsi pro mě neviditelný. A proto potřebuji víru… “

„I smrtelník může být neviditelný …“ pravil Eros. „Pokud jsi naivní, nic nevidíš!“

„Každý odhalí jen to, co chce druhému ukázat.“ souhlasili někteří z účastníků.

„Když je bůh a všechno ví, proč mi nařídil, že nesmím vidět jeho tvář? Copak nevěděl, že to jednoho dne udělám? Zkouší mě? Pohrává si se mnou? Znal úmysly mých sester, a tak musel vědět, že ho zradím ze strachu…“ rozčilovala se Rozhněvaná Psyché.

„Nevěděl, jak se nakonec rozhodnu!“ odpověděla Psyché. „Mám svobodnou vůli, i když jsem smrtelná a zranitelná!“ „Eros je také svobodný?“ zeptala se Rozhněvaná Psyché.

„Ne, nejsem úplně svobodný!“ odpověděl Eros. „Od chvíle, kdy jsem se do tebe zamiloval a zatoužil jsem po opravdovém a hlubokém vztahu. Je to poprvé, kdy jsem se zamiloval. Všude jsem rozséval touhu a vášeň, ale sám jsem to nezažil, dokud jsem tě nepotkal. Zamilovaný nevidí jasně, dívá se skrz tajemný závoj. Nevěděl jsem, co uděláš. Bál jsem se vlivu, který na tebe měly sestry. Doufal jsem, že budeš věřit tomu, co ke mně cítíš, tomu co jsme spolu prožili! Proto jsem se cítil zrazený! Každou noc jsem se ti otvíral a odhaloval ti svoje zranitelná místa. Zažíval jsem to poprvé, stejně jako ty …! Nikdy jsem si s tebou nepohrával, byl jsem upřímný ve svých citech i slovech!“

„To nepřijímám!“ namítla Zrazená Psyché. „Ten, kdo je upřímný, se nepotřebuje skrývat!“

„Dal jsem ti tu podmínku a zachránil život. Byla jsi odsouzena k smrti… Afrodité tě pronásledovala. Abych tě mohl ochránit,  nesměla jsi vědět, kdo jsem. Muselo to být utajeno!“ řekl Neviditelný Eros.

„A bylo jednodušší přicházet v noci, aby matka nevěděla…“ doplnil Eros-syn nepříliš statečně. „Neměli jsme její svolení!“ Všechny části Psyché se vítězně rozesmály.

„To je jenom společenská konvence, ne podstata!“ zareagoval podrážděně Neviditelný Eros. „Před nikým se neschovávám! Dělám si, co chci! Skrývám svůj vztah, aby matka Psyché nezabila!“

„Znám svou matku dobře! Kdyby dívku chtěla zabít, udělala by to. Nechtěla ji zničit, chtěla jenom, aby ji lidi přestali uctívat jako bohyni. Neměla v úmyslu ji týrat, když jí zadávala ty úkoly. Byl to výcvik.“ řekl Eros-syn.

„Chtěla mě vyzkoušet, jestli jsem pro něj dost dobrá!“ rozčílila se Rozhněvaná Psyché.

„Byla to krásná cesta zasvěcení! S důvěrou v to, co život přináší skrze setkání a lásku. A vím, že mám schopnosti a odvahu měnit se k lepšímu!“ otočila se Zamilovaná Psyché k Rozhněvané. „Dala jsem si za cíl Erose znovu najít, protože ho miluji! Udělala bych cokoli, co by mi nakázali! A i proto, věřím, jsem měla  pomoc. Protože jsem byla tak moc zamilovaná a odhodlaná!“

„Do koho žes to byla zamilovaná? Do toho mamánka?“ ukázala Rozhněvaná Psyché posměšně na Erose-syna.

Ten odpověděl: „Říká se taky, že Eros se narodil přímo z Chaosu. Ale mám pocit, že mám rodiče. Můj otec je Mars, bůh války a vztah s mojí matkou Afrodité je pro mě hodně důležitý. To mě dělá více lidským.“

„Α to mě právě mate!“ odpověděla Rozhněvaná Psyché přátelštějším tónem. „Kdybys pocházel přímo z Chaosu, který je abstraktní a neosobní, bylo by pro mě snadnější přijmout všechno, co se stalo. Jakmile se tam ale objeví Afrodité, prostě nemůžu! Vadí mi její zasahování!“

Eros-syn: „Pro snachu je těžké přijmout, že její manžel, kterého tak trochu považuje za boha, je menší než jeho matka. Že vždy bude srovnávána a nucená se vyrovnat se ženou, která,  jak syn věří, je významnější než on sám. Ať už se to projeví navenek, nadřazeným chováním tchýně, nebo je to skryté pouze v mysli muže-syna. Ať je to jak chce, ona ho porodila, to je nezvratný fakt!“

„Ano, ale už nejsi malé dítě!“ trvala na svém Rozhněvaná Psyché.

„Samozřejmě že není!“ bránila Erose Zamilovaná Psyché. „Proto ji taky neposlechl! Proto ses nestala manželkou nějakého odporného starce! Jsem ráda, že se to všechno stalo přesně tak, jak to bylo! Že byl Eros vůče mně tak štědrý, že se mi neukázal a že mě zkoušel, jestli ho miluji a respektuji, i když ho nesmím vidět!“

„Schovával se, protože se bál!“ namítla Zrazená Psyché

„Nebál jsem se o sebe, ale aby neublížila tobě!“ odpověděl Eros-syn.

A Neviditelný Eros doplnil: „Je to dost těžké, mít za matku bohyni, která trvá na tom, že musí být vždy nejkrásnější ze všech! To mě brání jít si vlastní cestou. Miluji ji a ona to ví, ale má strach, že mě navždy ztratí, svého Erose, svého miláčka. Kdybych tě opravdu nemiloval, moje drahá Psyché, kdybys byla jednou z mých mnoha milenek, nebyl by to žádný problém. Možná byste s matkou byly nejlepší přítelkyně!“

„Zatímco teď mě vláčí sem a tam…“ řekla hořce Zrazená Psyché.

„Rozvíjí mě, učí mě!“ odpověděla Psyché. „Byla jsem nezkušené nezralé smrtelné stvoření, které se spojilo s bohem, aby si uvědomilo své božství! Učí mě věřit, milovat …!“

„A především: věřit v sebe!“ doplnil  Eros-syn.

Facilitátorka: „Každá žena je trochu jako Psyché. A muž zpočátku může vypadat jako netvor, protože je úplně neznámý a mohl by být nebezpečný. Malým holčičkám je často domlouváno, aby se chránily před muži-dravci. Eros je muž. A za každým mužem stojí jedna žena, jeho matka. Muž stojí před výzvou, aby vykročil z jejího stínu. Aby uplatnil svoje právo opustit matku a jít za svou vyvolenou dívkou. A to je proces … “

Psyché: „Cítím hluboké dojetí a  vděčnost za vývoj lidí, jako součástí vesmíru! Věřím, že erotická láska je velmi cenná, protože nás především vede k milování sebe, své vlastní podstaty, svého života. Láska, Eros, není vždy muž, je to samotné nebe. Psyché-Duše odchází z jedné planety na druhou a cestuje vesmírem. Eros nepředstavuje jenom muže, který žije na zemi. Symbolizuje všechno to nesmrtelné, to nejvyšší! Ale život chce akci! S důvěrou a skromností! Bez rouhání se! Naše malé ego často překračuje hranice, aniž bychom si uvědomovali, že kolem nás je obrovský svět. Aniž bychom si připouštěli naši smrtelnost!“„A právě proto existují hranice! A jejich porušení je znevážením!“ souhlasně pokývl hlavou Eros.

„To je mi vážně líto, že jsem neslyšela ani slovo!“ ozvala se Zrazená Psyché. „Jsem tak zaplavená pocitem zrady, že nemůžu nic jiného vnímat!“

„Já ti to znovu povím, kdykoli budeš chtít, má drahá …“ řekla něžně Psyché.

„Nevím, jestli Eros je právě to, co chci ve svém životě.“ pronesla Zrazená Psyché ustaraně. „Když rozprostřel křídla a zmizel se slovy, že jsem ho navždy ztratila, cítila jsem, že mě zradil. Od té doby cítím jen to! Opustil mě!“

„I já cítím smutek! Už to ani nechci poslouchat!“ řekl Neviditelný-ztracený Eros a začal se vzdalovat.

„Proč ses zasekla v tomhle pocitu a nejdeš dál? Směrem ke svému vývoji… Ke své nesmrtelnosti?“ zeptal se jí Eros.

„Pro mě neexistuje žádný vývoj! Nerozumím tomu, co říkáš.“ odpověděla mu Zrazená Psyché.

„Já jsem rád, že ses odvážila na mě podívat!“ řekl Eros-syn. „Byl to jediný způsob, jak jsme se mohli stát rovnocennými. Jen tak  ses mohla dozvědět, kdo jsi a uvědomit si svou nesmrtelnost. Vím, že jsme jedno. Ale když vidím, jak se některé tvoje části a některé moje od sebe vzdalují a utápějí se v pocitech zoufalství, obávám se, jestli se někdy na zemi spojíme.“ A pokračoval směrem k rozhádaným postavám: „Neuvědomujete si, že je to  proces! Vypadá to, že jste v koncích, ale ještě to není konec! Vím, že ta cesta přináší spoustu bolesti. Téměř nesnesitelnou němou bolest, která nás nutí uzavřít se a s nikým nechtít nic sdílet.“

Facilitátorka: „To je dobré si uvědomit. Stává se, že někoho obviňujeme z necitlivosti a lhostejnosti, zatímco on je zraněný a není schopný nám ukázat ani svou bolest, ani svou lásku. Stáhne se a může začít dělat věci, co nemají smysl, jako třeba hledat na nesprávných místech, jen aby setkání oddálil…  Jako Psyché, která hledala všude možně, než se odhodlala jít tam, kde byl Eros. Ale nejprve se musela poklonit něčemu vyššímu, Afrodité. Ne ji uctít jako matku svého milého, ale jako Archetyp ženství.Psyché se musela sklonit před svojí vlastní ženskostí, uctít v sobě ukrytou Ženu-bohyni. Tu, ze které se rodí láska, tu která touží se zamilovat. Pokud se nesmíří se svojí vnitřní  Afrodité, neuctí ji, tak nebude schopná akceptovat, že se její partner narodil z takové ženy, z Ženy-bohyně.“

„Na něco nezapomínejte!“ zakřičel z dálky Neviditelný-ztracený Eros. „I když můžu svými šípy zasívat vášeň do bohů a smrtelníků, Psyché jsem to nikdy neudělal! Vezměte to v úvahu! Nijak jsem jí neublížil! Všechno svoje trápení si způsobila sama! A dal jsem jí svobodu, aby se do mě zamilovala, jen pokud by to chtěla! Neulovil jsem ji! Prosím, tady jsou moje šípy, klidně je spalte!“ přiblížil se a položil k nohám Psyché pár klacíků-šípů.

„Pořád tomu nerozumím, cítím, že je důležité to pochopit, ale jako bych měla zatemněnou mysl!“ postěžovala si Zrazená Psyché.

„Nepřinutil tě, aby ses do něj zamiloval, i když mohl! A zrovna ti dal všechny svoje šípy!“ vysvětlila facilitátorka.  „To je úžasné gesto! Znamená to, že už nebude mířit na jinou ženu! Je to jako svatební slib…“

„Už nejsem lovec!“ doplnil Eros-syn. „Možná jsem býval okřídlený netvor, vždyť láska tě někdy může úplně pohltit. A  taky je pravda, že bych tě býval mohl zničit, kdybych tě přiměl zamilovat se do toho největšího ubožáka… To ty jsi ale nevěděla. Ani to, že jsem se zranil o vlastní šíp, když jsem tě viděl… “

„Nechal  jsem tu ty šípy, protože se zříkám lidí!“ prohlásil Neviditelný-ztracený Eros hlasem plným zklamání a hněvu, když viděl, že  Zrazená Psyché pořád nic nechápe.

„Smrtelníci potřebují čas, buď trpělivý!“ obrátil se na něj Eros-syn. „Psyché má úplně jiné životní zkušenosti, úplně jiný úhel pohledu! Jako dívenka vyrůstala ve slávě, ale bez skutečného kontaktu s lidmi. Zbožňovali ji pro její krásu, ale nikdo nevěděl, jaká je uvnitř. Neznali její talenty… Začali si dělat starosti jenom, až když nemohli najít ženicha! A pak přešla z jednoho uzavřeného paláce do jiného, ​​zase na samotku! Pak zatoužila věcem porozumět, vidět, s kým lehává. Já jí rozumím! A soucítím s ní! Udělala dobře! Chtěl bych ji povzbudit, aby to nevzdávala!“

„Pokud smrtelníci považují lásku za zradu, tak ji nepotřebují! Odmítají lásku!“ trval na svém  Neviditelný-ztracený Eros. „A tak jsme všichni z Olympu zmizeli! Víra dává bohům život! Víra smrtelných lidí! Jenom ti, kteří umírají, věří v něco věčného! Bohové nic takového nepotřebují, vědí, kdo jsou! Když lidé ztratí víra v boha nebo v nějakou ideu, pak zmizí i bůh z života lidí!“

„Ale ty existuješ a jsi věčný!“ řekla na to Psyché. „My na Zemi opakujeme pořád cykly, dokud se neprobudíme…!“

„Stále cítím, že mi nikdo nerozumí. Cítím se velmi osamělá a bez podpory. Kdykoli se pokusím říct, jak mi je, okamžitě od vás slyším, že bych měla cítit něco jiného!“ ozvala se  Zrazená Psyché.

Znenadání se objevil Otec Psyché: „My za to můžem! Byli jsme marniví rodiče, chlubili jsme se tvojí božskou krásou a to nebylo dobře! Nevnímali jsme tvoje potřeby a nechali jsme tě vyrůstat osamělou. Říkali jsme ti, jak jsi božská, ale žádné božské radosti jsi neměla, moje smrtelná holčičko… Od mala jsi byla tak jiná a tak izolovaná! Možná jsi nikdy nevyšla z věže našeho paláce a celé tvoje dobrodružství bylo jen dílem tvé fantazie! Nikdy sis nehrála s chlapci, ani jako dítě, ani když jsi dospívala. My za to můžem! Jsme na vině! Naše samolibost a zpupnost! Možná tě i někdo požádal o ruku, ale nikdo se nám nezdál pro tebe dost dobrý!  Šli jsme si pro věštbu, který král by byl nejvhodnější, hodný  tvé dokonalé krásy…! A tys byla tak naivní, chyběly ti zkušenosti, které mají děti tvého věku. Ale také jsi měla pýchu, ne svou vlastní, nebyla v tvojí povaze… Byla to naše pýcha, naše arogance. A je nespravedlivé, žes ji na sebe vzala!“ naříkal dál Otec.

„To vy jste ji zradili!“ ozval se Eros.

„Ano,“ smutně souhlasil Otec Psyché: „Každého muže bych pokládal za netvora, kdyby mi tě měl odvést… Asi bych byl radši, kdyby ses nikdy neprovdala, kdyby tě i nadále přicházeli uctívat do našeho paláce.“ pokračoval se sklopeným zrakem. „Abys nikdy nepřestala být mojí malou holčičkou! A já abych byl otcem bohyně! Jediné, co mě trápilo, byl tvůj smutek. Tak jsem šel do věšírny. To proroctví bylo za trest! Nikdy jsem se nezajímal, jak se cítíš nebo po čem toužíš. Promiň mi to! Byl to můj stín, to nadšení, že se nám narodila božská holčička! V našich očích jsi byla vždycky malá holčička, neviděli jsme tě jako ženu, nepomohli jsme ti dospět a stát se ženou! Je mi to tak líto! A to, že jsem tě neodvedl k oltáři a nepředal  ženichovi, kdy bych se mu podíval do očí a ujistil se, že je moje dcera šťastná a že zůstaneme ve spojení, ale místo toho jsem tě opustil na vrcholu hory, to mě nesmírně trápí!“

„Už toho mám dost!!! Už ani slovo!“ rozčileně přerušila Psyché omlouvajícího se otce. „Už mám plné zuby té vaší hlouposti, která mi ukazovala jenom vnějšek, povrchní krásu, ale ve skutečnosti mě oslepila! Vždyť já mám i jiné přednosti, kterých jsem se ale zřekla!“ Chvíli vztekle nadávala a pak pokračovala: „Měla jsem uši, jenom abych poslouchala ostatní, měla jsem oči jenom na to, abych mohla kopírovat jejich příklad, jejich hodnoty. A sebe jsem zradila! Opustila jsem místo ve své duši, kde jsem se mohla vyvíjet a svobodně vyjadřovat, co cítím. To malé já, které se toužilo rozvíjet! A místo toho jsem se řídila cizími názory, poslušně jsem odkývla všemu, co řekli mí  hloupí rodiče, mé závistivé sestřičky, a všem dalším příkazům! Především tomu: Dospěješ prostřednictvím svatby! To v žádném případě! Vždyť lásku (erose) jsem měla v sobě už od narození! A to ne kvůli mojí kráse! Byl to můj vlastní zdroj lásky k životu, ukrytý v mém těle, které se toužilo rozvíjet. Nikdy mi nedali prostor, abych si dělala, co chci! Abych mluvila, jak se mi zachce!  Tyhle šaty si oblékni! Tuhle barvu si vyber! Zatímco moje dušička chtěla něco jiného! Ala já ji neslyšela, zradila jsem ji!“ hlasitě naříkala Psyché a obě její části plakaly s ní.

Psyché pokračovala: „A pak přišel Eros, zrcadlo, ve kterém jsem viděla svojí vlastní zradu. Teď  ale požaduju prostor a právo svobodně se vyjadřovat! Potřebuju zjistit, co chci dělat!“

„Cítím velký smutek!“ ozvala se Matka Psyché. „A výčitky!“

„Jsem na dobré cestě, abych se našla!“ prohlásila jiná část Psyché.

Eros posbíral šípy. „Neumíte milovat sebe sama!“

„Ano, já se k tomu přiznávám! Měl jsem s tím potíže! Ale jsem rád, že si moje dcera jde vlastní cestou. Nevěděl jsem, jak ji povzbudit, aby byla sama sebou, protože já jsem takový nikdy nebyl! Jsem z jiné doby, vychovaný podle přísného protokolu.“ odvětil Otec Psyché.

„Blbosti!“ ohradil se Eros. „Žiješ prostřednictvím svojí dcery!“

Otec Psyché: „Teď už je mimo domov… A já si uvědomil hodně věcí! Jako bych se probudil ze spánku! Nechápu, proč jsem nešel zabít draka! Jak jen jsem tě mohl nechat samotnou?! Proč jsem se té věštbě nepostavil? Radši aby ten netvor sežral mě! Tak moc lituju toho, že jsem se nikdy ve svém životě nevzepřel! Vždycky jsem byl tak poslušný!“

„Koukej se sebou něco udělat! Ještě máš čas!“ řekl Eros. „Všichni máme čas! Ale je třeba jednat!“

Psyché přistoupila k Erosovi a objala ho. Něco si vzájemně šeptali. To jejího otce potěšilo a uklidnilo. „Ty chyby jsem udělal z lásky…“ zašeptal.

„To je výmluva!“ protestovala Rozhněvaná Psyché. „Vím, žes to neudělal schválně, ale to na věci nic nemění! Stalo se to a mě to pořád ještě rozčiluje!“

„Můžeš si z toho vzít ponaučení“ řekl jí Eros. „Abys milovala jinak. Abys druhého nedusila, abych ho respektovala!“

„Já jsem vždycky jenom poslouchal. A to jsem učil i tebe, že se nemáme příliš ptát, ale rovnou udělat to, co se po nás žádá. Ty jsi dál než já! Díky tomu, že jsi porušila přísahu, vstoupila jsi na jinou dráhu, začala sis určovat sama svůj život! Neříkám to, aby se vymlouval! Nic, co bych řekl, ze mě nemůže sejmout zodpovědnost, ani nechci. Ale tys to přece jen dokázala!! Díky lásce, díky tomu novému, co jsi chtěla spatřit. Jsem na tebe moc hrdý!“ řekl Otec Psyché. „My rodiče jsme tvojí minulostí, už ti nemáme co dát. Jsi ve svém vývoji mnohem dál než my! Postoupila jsi. Eros  tě  přivedl do jiného, pro nás nedosažitelného světa!… Jsem tak šťastný, že jsi v pořádku a že se máš dobře! Přeji si pro tebe jenom to nejlepší!! Kdysi jsem se chvástal, hloupě a povrchně jsem se radoval z tvojí krásy. Ale teď se raduju z celého svého srdce a z celé duše, protože víš, kdo jsi, že jsi nesmrtelná! Já a tvá matka žijeme ve světě, kde je pořád ještě tma. Ještě jsme neotevřeli oči…“

Psyché ho poslouchala s velkým dojetím. Pak si k sobě přivolala všechny svoje části. Chvíli se na ně dívala s láskou a pak se objaly. „Začínám být do sebe zamilovaná!“ zasmála se Psyché. Pak si něco mezi sebou špitaly.

Mezitím Eros přivedl Neviditelného ztraceného Erose, který sám bloumal mezi kusy zřícenin. „Nezdá se mi, že bych se mohl propojit!“ řekl Neviditelný-ztracený Eros.

Psyché se na něj podívala rozmrzele… Facilitátorka řekla: „Nesnažíme se o happy end za každou cenu! Jsme tu proto, aby měl každý možnost pocítit to, co potřebuje! Abychom se mohli svobodně vyjádřit a položit si otázky, které nás trápí! Odpovědi přijdou samy, v pravou chvíli…“

„Cítím se před vámi už trapně, připadám si tak zranitelná a hloupá!“ řekla Zrazená Psyché. Zesměšněná! Všechna ta hezká slova se mě vůbec nedotkla! Pořád se cítím zrazená… Strašně mi chybí Eros!“ Po těch slovech se k ní přiblížil Neviditelný-ztracený Eros. Dívali se vzájemně do očí.

Za Neviditelným ztraceným Erosem stál Eros a Eros-syn. A další část Erose, čtvrtá, si stoupla opodál: „Nechci se k ní přiblížit, chci zůstat volný! Je pro mě důležité, aby mi věřila, aniž by mě kontrolovala! Dám jí všechno, ale musí mě nechat svobodného!“ Obrátil se k Psyché: „Nechci, abys mě viděla! Dám ti, co si budeš přát, ale nedívej se na mě!“

„To je jeden tvůj aspekt, o kterém musíš vědět a přijmout ho!“ řekla facilitátorka Erosovi.

„Já to vidím a respektuji, že máš takovou stránku!“ řekla Zamilovaná Psyché. „Svým způsobem mi pomáhá se vyvíjet, pomáhá mi věnovat pozornost sobě! Miluji tvou potřebu být svobodný! Inspirujte mě!“ usmála se a objala  Erose.

Afrodité si stoupla za Psyché a pozorovala ji klidným a laskavým pohledem.

Jedna žena, která po nějakou dobu ležela na zemi stočená do klubíčka  a plakala, na konci konstelace řekla, že Psyché podle ní symbolizuje putování a hledání, zatímco Eros dosažení cíle. „To putování bylo nutné, přesto, že bylo tak obtížné … Vývoj s sebou nese bolest… hodně bolesti. Můj pláč byla reakce na tu bolest …“

Na závěr

Slovo „psyché” bylo ve starověkém Řecku používáno ve dvou základních kontextech:

V běžné každodenní řeči  znamenalo „dech“, „přirozený život“, „odvahu“ nebo „mravnost“. Různé filozofické školy popsaly psyché – duši jako nehmotnou, neviditelnou nebo i nesmrtelnou látku, která dává tělu život a řídí ho. Mnoho lidí věřilo, že duše přežívá smrt těla  a odchází do podsvětní říše, kde žije buď  v útrapách v temném Hádově království nebo v Elysejských polích, na ostrovech blažených.  Stoupenci orfismu a Pythagorejci věřili, že se duše reinkarnují do nových těl.

Podle Sokrata je otázka nesmrtelnosti duše zodpovězena pomocí následující úvahy: Pokud je duše tím, kdo dává tělu život a oddělení duše a těla znamená pro tělo smrt, pak je duše samostatnou nositelkou života.

Slovo „eros“  nebo také „erotas“ v dnešní době znamená zamilování, lásku, touhu. Platón ho používal v jiném smyslu. Věřil, že k poznávání světa idejí se může povznést pouze ten, kdo má filosofický pud. Tento pud nazývá Platón „Erós“. Erós je touhou smrtelného člověka povznést se k nesmrtelnosti. Řecké slovo „erotisi“, otázka, má stejný základ…

Nespočet obrazů, které poskytuje mýtus „Eros a Psyché“, jeho symbolické významy a různé způsoby jeho interpretace, tvoří nekonečný pramen inspirace… Každá konstelace přináší  překvapení a obohacení, při každé objevujeme nové vhledy a prožíváme intenzivní emoce a pohnutí!