mila teto kalli….
…prosim o radu….jsme s pritelem pres pet let a celou dobu mame problemy s jeho nervama. je to skoro kazdodenni problem a nikdy nevim,kvuli cemu zacne byt nervozni (muze to byt jinym zpusobem umyta podlaha nebo kdyz si dovolim s necim nesouhlasit atd.) tvrdi mi,ze neni nervak,ze to jen ja jsem tak precitlivela. ze zacatku jsem si to dokonce myslela i ja,ale kdyz jsem videla, ze i jeho rodina a kamaradi maji s nim stejny problem, tak jsem se zas vratila do reality. zkousela jsem uz vsechno, dokonce zadala o pomoc i jeho rodinu, ale zatim vzdy byl klid jen na chvili. je docela tezke tahle zit a nejhorsi je, ze si to vlastne ani neuvedomuje, jaky je a s tim se da tezko neco delat, kdyz on sam nechce.
dekuji za jakoukoli radu….. A.
Milá A.
Nemám dost informací o tom, jak se chová tvůj manžel, když je nervózní, ale zkusme se zamyslet nad tím, co by mohlo být příčinou nervozity obecně…
Jsou dva hlavní důvody, kdy jsou lidé (ale i zvířata) nervózní: neuspokojení nějaké základní potřeby a pocit ohrožení.
Asi to všichni známe, situaci, kdy si hladoví jako vlci zrovna sedáme ke stolu a najednou zvoní zvonek nebo telefon. V tu chvíli jsme plní napětí, netrpělivosti, neklidu a rozladění. Později, s plným bříškem, už jsme zase milí a ochotní beránci.
Jaké jsou základní životní potřeby lidí?
Jak je vidět, lidských potřeb je hodně a jsou na různých úrovních. Žádnou z nich není dobré podceňovat. Některé potřeby může člověk uspokojit sám, jiné se dají naplnit pouze prostřednictvím jiných lidí. Jiné potřeby má naše tělo, jiné mysl a jiné dušička, vzájemně se však prolínají a někdy si můžou i trochu odporovat. (Např.: nenechám si ujít mejdan, přestože jsem hrozně ospalá. Nebo: toužím po vztahu, ale bojím se, že ztratím svou svobodu).
Ať se manžel zkusí zamyslet nad tím, co mu schází. Někdy není snadné si to uvědomit a přiznat a ještě náročnější bývá učinit kroky potřebné k tomu, aby se naše potřeby naplnily. Chce to upřímnost a lásku sám k sobě.
Nervozita často pramení z pocitu ohrožení, který může souviset např. s ekonomickými problémy. Muž potřebuje cítit, že je schopen svoji manželku ochránit, uživit a „učinit šťastnou“. Pak má pocit, že uspěl. Pokud o sobě pochybuje, protože má dluhy, potíže v práci a navíc je žena neustále nespokojená, cítí se oslaben, bojí se, že situaci nezvládne, že ho žena označí za neschopného a opustí.
Pocit ohrožení může přetrvávat z minulosti, z nějakého důvodu, kterého si nemusíme být vědomi. Úraz, operace, šok z nějaké nepříjemné události, nezpracovaný bolestný rozchod, strach z opakování bolesti, to vše jsou věci, které mohou pracovat v mysli podvědomě a způsobovat tak nepřiměřené reakce.
Problémy je vhodné řešit na úrovni, na které vznikly.Pokud je nervozita způsobena např. špatným trávením nebo poruchou metabolismu, je dobré se poradit s doktorem. Pokud je ale spojená s nějakým komplikovanějším podvědomým procesem (a sem už spadají i potíže se spaním aj.), stálo by za to požádat o pomoc nějakého zkušeného psychoterapeuta.
Co můžeš udělat ty?
Nenech se zranit.
To, že ti manžel odsekne nebo se na tebe oboří, neznamená, že ti chce ublížit. Pamatuj si, že: U mužů se často stres projevuje zvýšenou agresivitou, zatímco u žen přecitlivělostí. Čím víc budeš zraněná, tím víc bude manžel vystresovaný a situace se bude zhoršovat. Nenech se zranit, je to na tobě, jestli nad jeho zavrčením mávneš rukou, nebo se s pláčem složíš. Neber to tak vážně!
Komunikuj o věcech, co vás trápí.
V době, kdy jste oba klidní, se ho zeptej, co mu vadí. Tak si ujastníte oba, jestli to byla pouze „přeháňka“ nebo jestli je celkově zamračeno, dusno a hrozí další bouřky. Zkus se na věc podívat i z jeho pohledu. Často se zaměříme na reakci toho druhého, ale nejsme si vědomi naší akce, na kterou reakce přišla. Pokud jsi třeba i ty dlouhodobě rozladěná, tak jeho nervozitu ovlivňuješ. A nejde o to hledat viníky! Když si člověk uvědomí svůj podíl zodpovědnosti, hned se z pozice oběti dostane do role toho, kdo má možnost udělat nějakou změnu.
Stanov si hranici, jaké chování sneseš.
(Např. Zvládnu, když se mračí, když praští rukou do stolu, ale v žádném případě nebudu tolerovat, kdyby mě uhodil). Hranici je třeba si sama uvědomit a pak partnerovi, v nějaké klidné chvíli, sdělit.
Zkus být pozorovatelem.
Sledovat „spínací mechanismus“, ani ne tak záminku (špatný postup při vytírání), jako spíš pocit, který vede k manželově reakci. Cítí se, že ho neposloucháš? Že nerespektuješ jeho názory? Co je za tím pocitem? Na co si většinou stěžuje ve vztahu k tobě? Do jaké míry má pravdu? Ke komu cítil podobné emoce v minulosti?
Je možné, že je nervozita čistě problémem tvého manžela, a že si ji už přinesl do vašeho vztahu. Ale také je možné, že ji nějak spoluvytváříte. Mnoho partnerů to nevědomky dělá. Uvedu náhodný příklad:
Manžel má v práci potíže s podřízenými, má pocit, že ho nerespektují, že se jim nedá věřit a že celkově ztrácí kontrolu nad situací. Nedá to ale najevo. Přijde domů a stačí malá záminka, aby vyventiloval všechno napětí. Trochu se mu uleví, ale mrzí ho, že byl prudký či odměřený na svoji manželku. Později jí to chce vynahradit, přivinout ji k sobě, aby věděla, že ji má rád a že po ní touží. Ona se ale cítí zraněná, tak se odtáhne. Muž je rozladěný, bere to jako odmítnutí. Pokud byl kdy v minulosti opuštěn nějakou ženou, okamžitě se aktivují podobné pocity, („nemá mě dost ráda, už jí jako muž nestačím, už mě nechce…“) Je zaměřený na svoje problémy a nejspíš nerozumí tomu, co se děje uvnitř ženy, je to na něj komplikované. Může mu připadat náladová a plná emocí, se kterými si on neví rady. Neuvědomuje si svůj podíl zodpovědnosti a je čím dál víc naštvaný. „Bylo by tak jednoduché“, říká si, „překlenout tu vzdálenost, vzít ji do náruče a ukázat jí, že ji miluju… Ale ona nechce!!“ Takže, když se ráno vzbudí, cítí se ještě mrzutější než včera. Jde do práce s ještě intenzivnějším pocitem, že ho nikdo nerespektuje, že se nikomu nedá věřit a že celkově ztrácí kontrolu nad situací. A tak to jde dokola.
Takže, milé čtenářky, v žádném případě neradím napřed se nechat od manžela zmlátit (ponižovat atd.) a pak ještě znásilnit (pokud nemáte na sex chuť)!!! 😉 🙂 Jen chci říct, že když se nenecháte jeho nervozitou zdeptat, pokud to nebudete brát příliš osobně a stanovíte si jasné hranice, co jste ochotné snést, pak se vám určitě uleví. Kdyby však byl manžel opravdu agresivní, tak si dejte jako podmínku, že to bude nějak řešit, např. pomocí psychoterapie. Kromě toho, že se z něj pak stane ohleduplnější partner a lepší táta, bude především šťastnější, vyrovnanější člověk.
15.1.2013 36 komentářů