Kalli radí (24) – O věkovém rozdílu aneb Ona starší než On

Milá Kalli,

moc ráda čtu tvoje odpovědi, tak jsem se nakonec taky odhodlala se na tebe obrátit. Už mnohokrát se tu psalo o lásce v Řecku, já bych ráda načala téma věkového rozdílu.

Jen stručně: ona je starší (31 let), už by chtěla vážný vztah, svatbu, děti atd., on (24 let) se na to ale ještě necítí, spíš by chtěl cestovat. Jsou spolu tři roky, takže to není jen letní láska. Takhle když to píšu, tak mě napadá, že jediné řešení je rozchod, to ale nechce ani jeden. Řešení ani kompromis ale nenachází…

Vždy dokážeš hezky poradit, získat nový pohled, tak se budu těšit na tvou odpověď, případně i na zkušenosti a komentáře čtenářů.

Se srdečnými pozdravy N.

 

Milá N.,

úvodem chci říct, že takové stručné dotazy jsou pro mě výzvou. Čím víc informací, tím spíš se dá odhadnout vhodnější řešení. Teď si připadám jako švadlenka, která má ušít šaty někomu, koho nezná a nemá ani možnost si ho změřit. Takže se pokusím o nějaký univerzálnější “střih”, aby byly šaty splývavé a vhodné pro všechny příležitosti… Kdybys chtěla nějaké “vypasovanější na míru”, hodně na tělo, popřípadě šatičky přímo svatební, tak to ještě doladíme pomocí komentářů nebo telefonické konzultace. V každém případě bude na tobě jak tyto “šaty” použiješ, zda usoudíš, že ti padnou a sluší, nebo je strčíš do skříně jako něco nepříliš užitečného.

Už to vidím, jak se na facebooku vytváří dvě skupiny s jasným názorem: 😉

• Ať ho nechá plavat a najde si pořádného chlapa, co chce rodinu!
• Jestli ho opravdu miluje a on ji, tak ať mu dá trochu času!

Ačkoliv by to na první pohled mohlo vypadat, že „jediné řešení je rozchod“, (jak píšeš) já bych to jako řešení neviděla. Rozhodně ne dřív, než si Ona uvědomí, proč s Ním vlastně je. Čím ji zaujal? Proč se do něj zamilovala? Čím je jiný, než ti všichni ostatní, se kterými se setkala dřív? Co Ji drží po Jeho boku? Věří, že by byl dobrý otec?

A co On? Co u Ní nachází? Jak si představuje budoucnost s Ní? Plánuje vůbec budoucnost nebo se spíš těší z přítomnosti?

Věřím, že KAŽDÝ vztah je nesmírně důležitý, protože skrze něj poznáváme, co nám vyhovuje a co ne, kdo jsme a především, kým se chceme stát. Druhý člověk nás inspiruje, nastavuje nám zrcadlo, popřípadě nám i dává příležitost se vymezit, ohradit proti něčemu, co nechceme snášet.

Dva lidé jsou spolu, protože jeden od druhého přijímají něco cenného. Když rozpoznají, co to je, budou také vědět, zda to časem hodnotu ztrácí nebo získává. Jestli má smysl ve vztahu zůstávat, nebo ne.

Dokud oba dva ve vztahu „rostou“ (ve smyslu, že se vyvíjejí, nejen že spolu stárnou), tak má vztah smysl. A to i tehdy, kdyby nepřišly děti. Na druhé straně – po narození dítěte je ten vývoj rychlejší a zásadnější.

 

Věkový rozdíl, aneb Pár obecností, které ví každý… 🙂

Zpravidla bývá žena mladší, popř. stejně stará jako partner. Vychází to z přirozeného rozdílu v psychickém a biologickém dozrávání mezi oběma pohlavími. Ve 14 letech už je dívka slečna se završeným hormonálním vývojem a se zájmem o vztahy. Pokukuje po 16 letých mladících, protože ti stejně staří dávají přednost klučičí partě. Růst chlapců bývá ukončen mezi 17. a 18. rokem. To už „něžnému pohlaví“ věnují větší pozornost, láká je ženy poznávat a sbírat sexuální zkušenosti. Někdy to trvá, než začnou odpovídat i na citové potřeby ženy a chtít budovat trvalejší partnerský vztah.

Chlapec dříve citově vyzrálý, který by rád navázal vztah, zpravidla bývá stejně starými dívkami přehlížen. To všechno vede k tomu, aby se obrátil na dívku mladší, která ho bude obdivovat, bude k němu vzhlížet. Když je partnerka mladší, muž se cítí sebevědoměji. Cítí se silnější, zkušenější, jistější. Může být jejím „ochráncem“. A to ženě vyhovuje především v situacích, kdy jeho pochopení a podporu potřebuje (což právě těhotenství a mateřství přináší). Tehdy muž poskytuje ženě zázemí. Posílena jeho silou může líp pečovat o dítě.

A naopak: Když je partnerka starší, muž se u ní cítí v bezpečí, má v ženě zázemí.

U nás v Řecku je dost mimořádné, aby byla žena starší než muž. Čím víc na sever Evropy, tím je to ale běžnější. Například ve Švédsku, je to téměř pravidlem. Jiný kraj, jiný mrav…

 

Proč ho láká starší partnerka?

Možná u ní hledá přijetí a zázemí, které se mu nedostalo od matky. (Brzo zemřela, byla nemocná popř. citově chladná). Nahrazuje-li mu matku, pozná se to tak, že od ní vyžaduje velkou citovou podporu, na které je závislý. Ve vztahu je přirozené, že má každý z partnerů silnější a slabší chvíle. Pokud je ale jeden trvale dávající a druhý přijímající, pak se nemůžou vzájemně podpořit v náročnějších situacích. Jinými slovy: Pokud žena supluje muži jeho matku, nemůže od něj čekat podporu, když se jim narodí dítě. Většinou si pak stěžuje, že má děti dvě a je na všechno sama. (To se však může stát, i když je muž starší než žena, pokud je emočně nenaplněný). Jestli tam jsou taková témata, bylo by je potřeba zpracovat. Není zaručeno, že roky přinášejí “zralost” automaticky. Když si v sobě někdo nosí vnitřní zranění, tak ho bude mít i v 35letech, i po absolvování cesty kolem světa. Pořád může mít vnitřní nechuť založit si rodinu, protože si nebude věřit, že to zvládne úspěšně.

Vyhovuje mu jako rovnocenná partnerka. Mají společné zájmy, je jim spolu dobře. On má, i přes svůj věk, takové životní zkušenosti, že si s ní rozumí víc než s dívkou stejného věku.

Je pro něj atraktivní sexuálně. Pokud je spontánní, sebevědomá a vášnivá, tak může být mnohem příjemnější družkou než mladší nezkušená dívka, která často neví, co přesně chce (a to možná nejen v sexu).

Jsou-li jeho důvody převážně nebo výhradně sexuální, tak je možnost, že po určité době ochladne. Že později vyhledá mladší partnerku, se kterou se bude cítit silnější, mužnější, a s tou založí rodinu. Pokud se vůbec chce ženit a mít rodinu. Je čím dál víc lidí, kteří po tom netouží.

 

Proč se nechce ženit?

Zde v Řecku bylo v dřívějších dobách manželství a několik potomků (především synů) nutným předpokladem k získání či udržení společenského postavení. Rodiče od svých dospělých dětí očekávali sňatek a nikdo se příliš nezabýval tím, jestli jsou na něj zralí a přejí si ho. Tak se to předávalo z generace na generaci. Ale v současnosti čím dál víc lidí vystupuje z tohoto tradičního modelu (a naprogramování) a chce si prosadit právo na svobodu. Už jenom označení „svobodný“ mluví za své. A není to jenom o svobodě být s jakoukoli ženou, zatímco „ženatý“ může být jenom s tvou svojí… Je to i o svobodě rozhodovat se nezávisle na vůli nebo potřebách někoho jiného. Žít svůj život propojen s jinými lidmi, nikoli svázán jenom s jedním. Takže jedním z důvodů může být touha po svobodě a nechuť k vazbě (lidově „chomoutu“).

Dále pak strach převzít roli manžela a otce. Mladá generace je ke sňatkům poněkud skeptická, je zraněná rozvody a často jí chybí vzor jaká má vlastně správná máma nebo správný táta být. Dříve otcové zajišťovali svou rodinu finančně a věřili, že to stačí. Nerozuměli a nevěnovali pozornost citovým potřebám svých dětí. Teď už většina mužů ví, jak moc je dobrý táta pro dítě důležitý, ale možná neví, jak se jím stát.

To, že si ho Ona chce vzít a mít s ním děti znamená, že věří, že bude dobrým otcem. Věří, že se na Něj bude moci spolehnout. To ovšem neznamená, že si věří i On sám.

 

Kdy chce mít muž dítě?

Pokud není pod vlivem společenského tlaku, tak se v něm probudí touha mít dítě když je s ženou, kterou miluje a pokud se cítí být dost silný. Když má pocit, že stojí na svých nohách, že od života “dostal dost” a teď je připraven dávat. Když si věří, že by mohl být dobrým otcem.

Je jasné, že ve 24 letech má mladý muž ještě hodně co “dostávat” od života… Učí se, sbírá pracovní zkušenosti, chodí na koncerty, tvoří, chce cestovat… Má pocit, že narození dítěte ho o všechno toto připraví. Což je do velké míry pravda. Ne však úplná. Když totiž jsou oba manželé aktivní a je mezi nimi pochopení a dobrá spolupráce, tak se dá i s malými dětmi dělat ledacos.

Nejdůležitější je nemít strach vzít na sebe odpovědnost, kterou rodina a děti přináší.

 

Co udělat?

Nejlépe se lidé poznají v soužití, když spolu bydlí. Doporučila bych to vyzkoušet. A pak pozorovat: Je ve vztahu dávání a přijímání v rovnováze? Nebo jeden víc dává a druhý víc bere? Je On ekonomicky nezávislý a dělá mu radost investovat do vztahu? Je štědrý? Je schopný spolupracovat? Dělí se o domácí práce a společné povinnosti nebo spíš tíhne k tomu nechat se opečovávat?

Pokud je v poloze “dítě u maminky”, pak zřejmě správně cítí, že není připraven na to být otcem, a je rozhodně lepší netlačit. Stejně tak i v případě, že ji vidí hlavně jako “učitelku sexu”.

Pokud se chová jako rovnocenný partner, je dospělý a nezávislý, pak je potřeba aby se podíval na svoje priority. Chtěl by mít dítě? A pokud ano kdy? Během 3-4 let? Jestli je spolehlivý a dokáže se postarat, tak je to o domluvě.

Samozřejmě platí, že společný cíl, podobná vize do budoucnosti je hodně důležitá. (Když např. jeden z partnerů touží budovat rodinný podnik a druhý psát cestopis a procestovat celý svět, tak se budou míjet…) Přesto však partneři, kteří jsou spolu vědomě, se necítí nesvobodní. Dokáží spolupracovat a vzájemně si poskytovat prostor i pro další osobní rozvoj.

 

Pár zvídavých otázek na Ní:

Proč toužíš po svatbě? Myslíš, že by za tím mohl být i strach, abys Ho neztratila? Chceš dítě právě s Ním, nebo prostě chceš dítě? Doufáš, že dítě váš vztah stmelí, že budete mít společný cíl? Máš strach, že roky ubíhají a že to nestihneš, stát se matkou? Byla bys ochotná s Ním zůstat i za cenu, že byste neměli děti?

 

Recept na úspěšný vztah aneb Jak je to s tou „opravdovou láskou“

Aby byl vztah úspěšný a vydržel i v náročnějších situacích, potřebuje lásku, důvěru a spolupráci.

Lásku často zaměňujeme za tělesnou přitažlivost nebo za citovou potřebu “mít” toho druhého, nebýt sám. Ale to je spíš závislost na druhém. Láska je především respekt k osobnosti vlastní i partnerově a touha se společně rozvíjet. Taková láska partnera neomezuje, ale podporuje. Láska přestože vypadá, že přináší oběti, nevnímá to, co věnuje, jako oběť. Je to způsob, jakým vyjadřuje sama sebe.

Důvěra je stav, kdy se nebojíme, že se bude partner rozvíjet na náš úkor.

Spolupráce je vědomé převzetí odpovědnosti role (partnerské, popř. rodičovské). Zahrnuje vůli jít za společnými cíly, dobrou komunikaci a aktivní zapojení. (účast)

 

Na závěr:

31 let v dnešní době není zdaleka věk, který by byl „za pět minut dvanáct“ na to stát se matkou! Je to však věk, kdy má žena zralost zvážit, co od života a od svého partnera chce.

I kdyby se rozhodla odejít a hledat jiného muže, je důležité udělat to s úctou k tomu, co s předchozím partnerem prožila a milovala. Úspěšný (láskyplný) rozchod je snad ještě větší umění než úspěšný láskyplný vztah. Ale to už je zase jiné téma…

S láskou Kalli