Milá B.,

to ti teda pěkně děkuji za dotaz!!! 😉 Opravdu nevím, zda to nebude konec naší tak zdárně započaté internetové poradny, neboť se obávám, že mě čitatelky přestanou mít rády… 🙂 🙂

Hej, tam na druhé straně internetu, udělejme dohodu: Já vám napíšu, co si myslím, a vy si na oplátku udržíte dobrou vůli a víru, že mi nejde o to „nadržovat“ tchýním, ale poskytnout co neobjektivnější užitečné informace…!! 🙂

Začnu trochu obšírně. Když se dva lidé vezmou, nespojí dohromady pouze svoje dva osudy, ale také své dva rodinné systémy, a to se vším všudy (s hodnotami, postoji, problémy, závazky atd.) To samozřejmě platí pro oba ve stejné míře, ale více to pocítí ten z partnerů, který následuje svého druha a ocitne se, abych tak řekla, v centru jeho rodinného systému. Tam platí zákon hierarchie, podle kterého ten, kdo přijde poslední, zastává poslední místo. (Tento zákon platí pro všechny systémy, ať už na vojně mezi nováčky a mazáky, nebo v zaměstnání. Prostě ten, kdo právě nastoupil, nebude brán jako první, i kdyby měl lepší titul, nadání, krásu atd.atd.)

Když dva lidé založí rodinu, vznikne nová hierarchie (otec, matka, děti). Jenže, pokud tato nově vzniklá rodina žije uvnitř původní rodiny, není to vůbec jednoduché najít rovnováhu. Tvůj manžel musí být současně hlavou vaší nové rodiny a také synem (plus ochráncem, neboť je vdova) své matky. Tehdy je důležité, aby se sžil se svými novými rolemi – manžela a otce, a aby v něm tyto role převládly. Aby se cítil být víc tvým partnerem a tátou, než synem své mámy. A to je proces, ve kterém bys možná svým postojem mohla pomoct.

Samozřejmě, ideální by bylo, abyste s manželem žili samostatně, neboť tak byste byli skutečně rovnocenní. Když si novomanželé pronajmou spolu byt, vyberou si společně zařízení, je to jejich a jenom jejich domov. Pak je přirozené, že ať už přijde kdokoliv z jejich rodičů, bude ťukat na dveře. Ale má to svoje nevýhody, musí se např. platit nájem… Základním předpokladem ke svobodě je nezávislost, a to nejen finanční! (I člověk finančně závislý si může diktovat a vymezovat svá práva, ale moc si tak nepomůže, co se týká vzájemných vztahů. Kdo má chuť pomáhat, pokud neucítí uznání ale naopak kritiku a požadavky?)

Takže, když už bydlíte v domě tchýně, (který asi pořád vnímá jako svůj, protože v něm kdysi sama žila a zřejmě ho i pomáhala budovat,) jsi pro ni tak trochu jako „na návštěvě“. A to pro tebe určitě není příjemný pocit…!  To, co potřebuješ, je, aby tě opravdu přijala.

Jistě, ideální by bylo, kdyby tchýně uznala, že máte právo na soukromí a že novomanželé potřebují klid, aby se naučili spolu soužívat v každodennosti, aby si stanovili osobní hranice  a pravidla ve vztahu. A kdybys měla ideální tchýni, jistě by ti pomohla vytvořit ideální podmínky. Ale pokud ji nemáš, pak je lepší se pokusit vytvořit co nejlepší podmínky v rámci  toho, co je.  A v tom se ti pokusím poradit.

–  Vycházej z toho, že všechno, co miluješ u svého muže, mělo počátek právě v této ženě. Ona mu dala život. Tvůj muž a všechno, co k němu patří, včetně vašeho vztahu, existuje díky ní.

–  Uvědom si, že základem vašeho vztahu s partnerem je pocit vzájemné sexuální přitažlivosti a pocit výjímečnosti. Nic takového mezi tebou a tvou tchýní neplatí (naštěstí, neboť bys rázem měla jiné problémy 🙂 ).  Tady nestačí, že jsi okouzlující a krásná, musíš si ji získat. Ona si tě nevybrala… Naopak ty jsi učinila svoji volbu. A k té patří i rodina tvého vyvoleného.

–  Uznej její místo a snaž se získat si její důvěru. Pravděpodobně se bojí, že „přijde o syna“. Pokud pocítí, že ji respektuješ, že s ní počítáš, např. jako s babičkou, že tě zajímá její názor, že stojíš o její pomoc, tak tě uvidí jako příležitost prožít další hezké věci a ne jako nebezpečí, že ztratí svoji citovou oporu (syna).

–  Nechtěj všechno okamžitě předělat podle sebe, nepodceňuj a nekritizuj. Stává se, že označujeme jednání jiných za arogantní a egoistické a nevšimneme si toho, že i náš postoj vychází z arogantního a sobeckého „Já vím, jak je to správně! Já to dělám líp!“

–  Nejde o to, kdo má pravdu nebo co je lepší. Jde o to najít novou rovnováhu. Jste teď jedna rodina, je to babička vašeho dítěte, které potřebuje její lásku a může z ní mít velký užitek. Je to nová situace pro všechny a každý si v ní musí najít nové místo.

–  Pokud je vdova, syn ať už vědomě či podvědomě, nastoupil na místo svého otce. Snažil se matku chránit a naplňovat její potřeby, často i ty citové. Pokud bude mít pocit, že se ho od „tohoto poslání“ snažíš odtrhnout, bude mít vnitřní rozpor. Bude mít pocit, že dělá něco špatně, že zrazuje někoho, koho má rád. Když tomu nebudeš stát v cestě, bude klidnější. Když mu dáš najevo, že jste spojenci, bude ti vděčný. Nemám tím na mysli, abyste oba svorně oprašovali matinku rodu!! Ale když se zmíníš ve prospěch tchýně jakýmkoliv způsobem, manžel to ocení. A sám pak bude schopný ji brzdit tam, kde je to potřeba.

–  Nezapomeň, že vztah matka-dítě je na celý život, nikdo se ho není ochoten úplně vzdát. Je to o pocitu sounáležitosti. Muž bude cítit menší pocit viny, když se rozejde s manželkou, než kdyby „zapudil“ ovdovělou matku. (Zvlášť, pokud  je jedináček!) Nehroťte situaci až k dilematu „Buď já anebo ona!“, protože je celkem jasné, kdo nakonec vyhraje… Dovolte si čas, tak aby vaše zamilování mohlo přejít v pevnější vztah, kdy dobře znáte jeden druhého a víte, proč se vzájemně milujete. Během té doby „aklimatizace“ je lepší pozorovat, učit se, přizpůsobit se nové situaci, novému okolí, nové zemi. Je dobré vědět, že schopnost se přizpůsobit ukazuje velkou inteligenci. Snaha všechno změnit ukazuje velkou vůli, ale ne vždy vede k úspěchu. Předpokládám, že sis ho našla v Řecku, v tomto prostředí, v této rodině. Nemůžeš očekávat, že se kvůli tobě okamžitě a zásadně změní, a s ním i celé jeho okolí!

–  Ona ho od dětství formovala, proto počítej s tím, že mají do velké míry společné hodnoty (možná ne přímo názory, ale hodnotový systém). Proto je přirozené, že s ní většinou souhlasí, neber to antagonisticky, není to nic proti tobě! Prostě musí napřed překročit vlastní stín, vlastní hranice, vyjít z toho, v čem vyrostl a vytvořit si svůj názor. Účinnější, než trvat na tom, aby s tebou souhlasil, je říct: „Hele, tvoje máma věří tomu….. Já to vidím takhle….. Co si o tom myslíš ty?“ Uvést vlastní argumenty a nechat ho, ať si to v sobě srovná. Je mnohem lepší, když pak sám požádá svoji matku o změnu, protože věří, že to tak bude lepší, než protože to po něm chceš ty.

–  Co se týče toho kouření, to je ošemetná věc… Dá se čekat, že když byl tvůj manžel ještě miminko, také před ním kouřila, proto to dělá i teď před vnoučátkem. Když jí budeš kouření vyčítat, je to jako bys jí tím říkala, že nebyla dobrá matka ani pro svého syna. Prostě jí to nikdy nenapadlo, že to děťátku škodí, a pokud to bude respektovat  teď, tak je to spíš zázrak a ber to jako projev dobré vůle a ne jako samozřejmost. Pokud se to nepovede, tak to celé ber s rezervou. Maličké to nezkazí zdraví, rozhodně ne víc, než hádky v rodině. Pokud by začala kašlat a zjevně jí to vadilo, tak to uvidí tatínek i babička a, věřím, přestanou před ní kouřit ze své vůle.

– Občas si zkus představit, jaké by to bylo, kdyby tě manžel následoval do tvé vlasti a kdyby chtěl předělat zvyky ve tvé rodině a především tvého tatínka…!! To by asi byl mazec, viď?!! 🙂  Víš, v blízkosti svých rodičů se stáváme tak trochu dětmi. Rádi se necháváme opečovávat, pokud jsou rodiče stále ještě ochotní to dělat. Ty by ses toho snadno vzdala u vás doma?  Snaž se být tolerantní.  Na druhé straně, všeho moc škodí. Pokud je tvůj muž permanentně ve stínu své matky a chová se jako „její malý chlapeček“, řekni, že mu to ubírá na mužnosti. Prostě to pro ženu není sexy a je dobré, aby si toho byl vědom. Takže: Snězte tchýninu dobrůtku spolu, staňte se oba dětmi. Anebo oba dospělými, co nad tím mávnou rukou. Plujte s manželem na stejné vlně, ať se vzájemně neztratíte.

– Pamatuj na pravidlo, že jak se syn chová k matce, tak se pravděpodobně bude v budoucnu (i po rozplynutí vášnivého zamilování) chovat k partnerce. Chtěla bys takového, který má nezájem o svou rodinu a její potřeby?

–  Pozor na nebezpečí postoje: „Tchýně může za všechno!“  Nikdy nenese zodpovědnost pouze jeden jediný člověk. Ber celou situaci jako výzvu. Pokud nemůžeš  provést „zkrocení zlé tchýně“, udělej  to, co udělat můžeš, změň svůj postoj! Samozřejmě je potřeba, abyste si s manželem nastavili nějaká pravidla – hranice, abyste jako manželé měli soukromí. Je důležitá forma, jakou se to udělá, způsob, jakým to tchýni řeknete, tak aby to více pomohlo, než uškodilo.

–  Pošli jí občas hrneček s nějakou obzvlášť povedenou českou specialitou. Zeptej se jí na nějaký řecký recept, pochval jí její jídlo, a pokud ti nechutná, zmiň se, že manželovi moc chutná. Zjisti v čem je dobrá a nech si od ní poradit. Prospěje to oběma. Neboj se jí svěřit, řekni jí, že ti často chybí máma, že to není snadné být v cizí zemi, kde se všechno dělá jinak, než jsi byla zvyklá. Možná si to nikdy neuvědomila, jak to musí být pro tebe těžké. Třeba v tobě vidí jenom cizího člověka, který chce „zavádět nové moresy“!  I lidé, kteří fungují antagonisticky, na upřímné „odhalení slabiny“ reagují nabídnutím přátelství a pomoci. Na odmítání reagují odmítáním, na soupeření o moc reagují soupeřením, ale když s nimi tuto hru nebudeš hrát, když přiznáš, že i ty máš slabá místa, okamžitě přestávají bojovat, protože se tě přestávají bát.

– Co se týká zablácených bot a stírání prachu prstem, myslíš si, že to je cílená šikana, nebo spíš bezmyšlenkovitá reakce? Pokud tě tvá tchýně opravdu terorizuje, možná došlo k nějaké chybě i z tvé strany. Nejspíš se cítí v ohrožení a chce ti dát najevo, kdo má navrch. Asi by stálo za to říct jí, že si vážíš všeho, co pro vás udělala, a že víš, že ten úžasný muž, kterého miluješ, je výsledkem i její snahy. Někdy takové prohlášení dokáže udělat ve vztahu zázrak. Jen je potřeba, abys tomu věřila. Kdybys to jen předstírala, tak to asi nebude fungovat…

Když jsou dva lidé zamilovaní, tak si především všímají svých krásných vlastností. Když nejsou zamilovaní, tak si všímají všeho. Když jsou zaujatí, tak se zaměří na negativní prvky. Možná, že některé tchýně jsou zaujaté, je to asi častý jev a děje se na celém světě. To proto, že je to jedna z nejtěžších zkoušek, milovat své dítě a současně ho respektovat a ctít jeho právo na svobodu a volbu (a nejtěžší na tom je, že je třeba to dělat od malička a ne až když už je dospělý a zamilovaný. Tehdy už to jde matkám dost  těžko!)
Dá se říct, že souhrn mých rad byl určen do časového období, než vznikne zaujatost. Právě proto, aby se této zaujatosti dalo předejít. Abys mohla někoho správně ocenit (ohodnotit), musíš ho nejprve poznat. To často tchýně nedělají (bohužel ani řada ze snach), obvykle vejdou do vztahu s řadou předsudků a začnou tím, že komentují, určují si pravidla a vymezují práva ostatních. To není pro vztah dobré, ať už to dělá jedna strana, nebo ta druhá.
Vše, co jsem napsala, je určeno snachám, protože ony čtou tyto řádky, ve snaze inspirovat je v případě, že jsou ochotné chtít vytvořit dobrý vztah s tchýní. Aby využily času poznávání a pokusily se svou tchýni lépe poznat a taky se nechat poznat. To znamená říkat svůj názor, vysvětlit, jak to bylo u nás doma, mluvit o svých přáních a představách. Ne tchýni ustupovat a pokořovat se, ale naopak, být otevřená a mít dobrou vůli. Pro případ, že tchýně není zaujatá…

Pokud se budeš snažit s ní vycházet, a přesto se situace nikterak nezlepší a tchýně bude stále vysílat škodolibé vlny, pak možná „není chyba na tvém přijímači“. Některé matky nejsou schopné přijmout, že synkové už vyrostli a nejsou „jejich“. Pak nemohou ani respektovat jejich volbu oženit se s ženou, kterou milují. A nedá se čekat, že budou respektovat snachu s jinými zvyky a kulturou. V takovém případě snad manžel pochopí, že nemůžeš zůstat v domě, kde se dějí věci na úkor tvé sebeúcty. Bylo by lepší hledat cestu, jak se osamostatnit a odstěhovat. Přesto bude dobré s ní udržet  kontakt, alespoň jako s babičkou dcerky. Tchýně, ať už je jakákoliv, není cizí člověk. Cokoliv investujeme do předků našich potomků (včetně sebe), se mnohonásobně vrátí ve formě lásky, pro celou rodinu.

Takže, na závěr:  Milá B, sama víš dost dobře, jak se cítíš, a proto se moc tvými (jistě oprávněnými) stesky nezabývám. Nemá smysl společně nadávat na tchýni (to ostatně velmi ochotně udělají čtenářky v komentářích). 😉 To, co má pro tebe smysl, je možnost podívat se na věc z jiné strany. O to jsem se právě pokusila a rozhodně to není tak, že bych věřila, že tchýně je v právu a ty ne. Kdyby dotaz položila tchyně, psala bych jí o tom, jak se cítí snacha, a co může udělat ona, aby změnila svůj postoj. Vždy píšu pro toho, kdo se ptá, neboť ten drží v ruce šanci něco změnit.

A pro všechny další snachy: Situace každého člověka je ojedinělá a dá se jen těžko posoudit, zda by mohl nebo ne dělat něco lépe… Mezi námi: jinak se řídí osobní auto a jinak těžkotonážní náklaďák! Možná existují lidé (respektive tchýně), se kterými to prostě nehne, ať děláte, co děláte… Berte moje rady jako pokus o „zvýšení kategorie řidičského průkazu“ v případě, že máte chuť se naučit situaci lépe ovládat. A není to o manipulaci druhým člověkem (manželem nebo tchýní), ale o umění držet volant, jet směrem, kterým chci a nenabourat! 🙂 Hodně štěstí!

S láskou    Kalli