Konstelace archetypů

Konstelace archetypů aneb několik málo myšlenek na velké téma…

Archetypální konstelace jsou vedle rodinných, podnikových, partnerských (a dalších experimentálních forem) konstelací způsobem, jak nahlédnout pod pokličku skrytým dynamikám v různých vztazích. V tomto případě v našem vztahu k nadosobním, nadčasovým hodnotám, jako jsou archetypy.

Archetypy (z řečtiny: „původní vzorce“), jsou součástí univerzálního psychického systému, kterému se říká kolektivní nevědomí. Archetypy jsou pradávné střípky obrazů, symbolů a záznamů, myšlenkových forem a pojmů, které lidstvo vytvořilo a po tisíciletí živilo svou zkušeností, představivostí a vírou. Často se podvědomě  stávají modelem, vzorem pro naše chování. (Například jaká by měla být Matka, jaké má vlastnosti Hrdina, jak jedná Král atd…).

Archetypy nejsou mimo nás, naopak žijí uvnitř naší psychiky. Existují a projevují se skrze nás, a tak nevyhnutelně odrážejí i část naší osobní zkušenosti. Zároveň však vyjadřují něco mnohem většího, celek, jehož jsme pouze malou částečkou. Přesahují nás.

Mýty, pověsti a pohádky, které se ústně předávaly po dlouhé generace, jsou bohatým zdrojem archetypů. Nepůsobí na racionální úrovni, ale oslovují naši archaickou nevědomou složku osobnosti, kde vyvolávají určitou rezonanci. Tím dochází k jejich „oživení“ a my je začínáme vnímat. A tak se při konstelaci můžeme naladit na různé bytosti, na božstva, bájné hrdiny nebo i na pojmy (např. Hojnost, Smrt, Život), dokonce i na emoce (např. Radost, Vztek, Strach…)

Jak probíhá taková konstelace? Jakmile skončí vyprávění (mýtu či pohádky), účastníci mluví o svých pocitech  a dojmech, a tak se pomalu začíná rozvíjet příběh, který připomíná  improvizovanou divadelní hru inspirovanou daným mýtem.
Reprezentováním jednotlivých mytologických postav se postupně projevují archetypy, které ožívají díky vzájemným interakcím. Současně s mýtem se zároveň rozvíjí  i nit našich osobních příběhů.

Zástupci v konstelaci však nevyjadřují svůj vlastní názor, postoj, který si už přinesli. Naopak, často říkají něco, co je pro ně nové a jsou tím sami překvapeni. Často reprezentují opačný postoj nebo se chovají způsobem úplně protikladným jejich obvyklému chování. Díky této zkušenosti se pak dokážou vžít do situace jiných lidí a lépe jim porozumět. Získávají objektivnější a celistvější pohled na svůj život.

I samotný konstelář se vnoří do toku příběhu, a nechá se jím unášet – někdy jako pozorovatel a někdy jako zástupce, aniž by se snažil kontrolovat výsledek. Nevede konstelaci na základě svých vědomostí nebo světonázoru, ani se nesnaží dojít za každou cenu k happy endu. Nechá se pokorně prostoupit moudrostí konkrétního systému, která ho vede a inspiruje ke krokům potřebným k jeho harmonizaci. V tomto smyslu je řízení konstelace služba vyššímu celku – systému. Jakému systému? Průsečíku světa archetypů a světů všech přítomných osob…

Každá konstelace mýtu nebo pohádky je úplně jiná, a to i když se zabýváme stejným příběhem. Její průběh souvisí  se skladbou konkrétní skupiny, s tím, jaká témata si každý přináší. Také hraje roli, do jaké míry je každý účastník ochoten do příběhu vstoupit a otevřít se mu.

Jsme součástí  jednotného informačního pole, a tak můžeme zprostředkovat informace o různých žijích i nežijících bytostech. Můžeme vstoupit do archetypální postavy a nechat ji promluvit zkrze nás. Můžeme vstoupit i do emoce. Ale pouze do té míry, do které se dokážeme napojit.

Dobrá zpráva je, že tak, jak můžeme do nějakého pocitu vstoupit, tak můžeme i vystoupit! Je skvělé si uvědomit a „nacvičit“, že jde vystoupit například ze strachu. Často jsme totiž součástí strachů, které nejsou ani tak osobní, jako spíš kolektivní. Vyvolané nějakou špatnou zkušeností nebo katastrofickou představou neblahé budoucnosti…

Díky prožitku reprezentace v konstelaci se učíme „vstupovat“ do životadárnějších, povzbudivějších emočních polí, jako je například Radost nebo Vděčnost. Učíme se tam udržet i při každodenních potížích. Nejde vůbec o to, snažit se Radost polapit, spíš o to se Radosti otevřít! A to je věc vědomé volby.

Je to trochu jako s pozitivním myšlením, ale tady se nejedná jen o myšlenky nebo mentální procesy. Je to stav, radostný stav bytí. Často o něm můžeme číst v různých filozofických spisech nebo se do něj pokoušet dostat pomocí meditace. V konstelaci ho můžeme prožít, nechat se jím prostoupit, stát se jím… alespoň na malou chvíli.

Dalo by se říct, že jsou konstelace zážitkovou meditací… 🙂 Zástupce na chvíli vystoupí ze svého Ega, přestane přemýšlet svým obvyklým způsobem a otevře se úplně jinému pohledu. Vnímá svět očima jiného člověka nebo bytosti, což může vyléčit zranění nebo přinést nová řešení a vždy nás to obohatí.

Konstelace archetypů na nás působí jako iniciace, zasvěcení. Je to takový malý projev mysteria. Záblesk mysteria… nedefinovatelného a nevyjádřitelného tajemství.

Proto je dobré mít na paměti, že konstelace neodhaluje celou pravdu. Je to obraz, malá „fotografie“ situace tak, jak je nám dovoleno ji spatřit v konkrétním okamžiku. A každý si z ní odnese to, co potřebuje. V ideálním případě posílení a inspiraci.