Rodinné konstelace

Rodinné konstelace jsou metoda sebepoznávání, terapie a rozvoje osobnosti, kterou vyvinul německý filosof a terapeut Bert Hellinger.

Základní charakteristikou této metody je, že člověka nevnímá pouze jako jednotlivou bytost, ale také jako neoddělitelnou součást jeho rodinného systému. Jsme propojeni s ostatními rodinnými příslušníky silou, která námi všemi prolíná a přesahuje nás.

Podobně jako v každém jiném systému, tak i v rodinném, platí určité „nepsané zákony“, z nichž nejdůležitější jsou:

–  potřeba zajistit celistvost systému (násilné odloučení nebo nepřirozená ztráta člena rodiny způsobuje v systému určité „vakuum“)

–  právo jednotlivých členů být součástí rodiny (pokud je někdo např. vyděděn nebo odstrčen, vnímá to jako křivdu)

–  rovnocennost členů

–  časová hierarchie (potřeba projevit uznání a úctu starším členům rodiny, nebo osobám, které vstoupily do systému dříve)

–  zákon rovnováhy v dávání a přijímání

 

Často jsou problémy členů rodiny způsobeny nevědomým překročením těchto hluboce zakořeněných archetypických zákonů, vyjadřujících řád. Pokud např. nějaký člen rodiny ztratil své místo, protože byl odvržen, znevážen, opuštěn nebo zapomenut, nějaký jiný příbuzný, většinou mladší, podvědomě přebírá pocity, emoce a chování předka, jemuž se stala křivda. Tím, že se mladší příbuzný identifikuje s životem a osudem svého předka, vzdává se (zpravidla nevědomě) volby pro svůj vlastní život. Tomuto jevu se říká zápletka a je zdrojem bolesti a neštěstí. Hluboký smutek bez konkrétní příčiny, bezdůvodná agresivita,  nevysvětlitelný, nezvladatelný strach a řada dalších problémů mohou být ukazatelem, resp. výsledkem zápletky.

Rodinné konstelace mohou být zaměřené na původní rodinu nebo na nový rodinný systém, založený s partnerem.

 

Systemické konstelace

Kromě rodinného systému lze zkoumat skrytou dynamiku i v systémech jiných, jako je např. pracoviště, školní kolektiv, sportovní klub, politická strana či organizace, všude, kde chceme porozumět vztahům a znovu obnovit řád, spolupráci mezi členy systému a dobré místo pro každého.  Rovněž je možné udělat konstelaci našeho vnitřního systému, např. nahlédnout na různé podosobnosti (vnitřní hlasy), které se v nás ozývají a ovlivňují naše volby a jednání.

 

Vnitřní obraz situace

Ať už vědomě nebo podvědomě, nosíme si v sobě obraz systému, do kterého patříme. Tento obraz do velké míry určuje kvalitu a úspěšnost našich vztahů a našeho života obecně. „Zviditelnění“ tohoto obrazu vrhá světlo na skrytou dynamiku rodiny (popř. jiného systému) a pomáhá uvolnit a posílit tok lásky mezi jejími členy. Tím, že nakonec každý najde své místo, to které mu náleží a kde se cítí dobře, posílí a zlepší vztahy k sobě samému i k ostatním. Nalezne sebe-vědomí.

Základním předpokladem k tomu, aby se aktivovalo energetické informační pole daného systému, je jasný záměr klienta, neboli to, čemu chce pomocí konstelace porozumět a co si přeje vyřešit. V jeho žádosti musí být cítit respekt ke všem členům systému a také vůle nalézt řešení, které bude dobré pro všechny.

 

Postup

Zájemce o konstelaci si vybere zástupce za členy své rodiny a vytvoří „model“ systému tak, že zástupce rozestaví v místnosti způsobem, který odpovídá jeho vnitřnímu obrazu o rodině. (Tomu, jak svoji rodinu vnímá, nikoliv jaká by chtěl, aby byla!) Vzdálenost mezi zástupci, směr jakým se dívají a jejich postoj nám poskytují první informace o jejich vzájemných vztazích. Klient vybere zástupce i za sebe samotného a jakmile dokončí rozestavění, odstoupí a stane se pozorovatelem děje. Brzy nato zástupci začnou popisovat pocity, které vnímají na daném místě. Jejich reakce jsou autentické a často poměrně silné. Mohou se projevit výrazné emoce (např. strach či hněv) nebo tělesné vjemy (např. bolest, pocit ochromení, chlad), které bývají doprovázené vědomím, co se v dané situaci děje. Často vychází najevo, že v rodině někdo chybí (např. potracené dítě nebo postižený příbuzný, který byl dán do ústavu či nějaký předek s tragickým osudem), popřípadě se projeví, že nějaký člen rodiny převzal místo v systému, které náleželo tomuto ztracenému příbuznému. Na základě těchto informací poradce-terapeut navrhuje různé pohyby, např. nějaké prohlášení, gesto nebo změnu postavení v systému. Doplní do konstelace chybějící členy, pozoruje reakce zástupců a podporuje jejich potřebu najít své „ideální místo“. Během tohoto procesu se uvolňuje proud lásky a pozitivních emocí. Závěrečný obraz konstelace představuje tzv. obraz řešení a odpovídá situaci, ve které se všichni zástupci členů rodiny cítí dobře. V tento moment je možné, aby klient vstoupil do konstelace a měl tak možnost na vlastní kůži prožít harmonii, kterou mu přináší nová pozice v rodině. Hojivý účinek tohoto zážitku nepociťuje pouze klient, přítomný na konstelaci, ale po nějaké době se může projevit i v celém jeho rodinném systému.

Rodinné i systemické konstelace jsou metodou zážitkovou a většinou se provádějí ve skupinách. Techniku vstupování do role je však možné použít i během soukromého sezení.

 

Konstelace ve skupinách vyžaduje ode všech zúčastněných pozitivní a otevřený přístup a ochotu zúčastnit se „celým srdcem“. Základním předpokladem je úcta k jedinci i systému, do kterého patří, a respekt k procesu konstelace, během něhož „duše systému“ odkrývá pohled na „stará zranění“ (např. zrada, křivda, nespravedlnost, zločin, dluhy, nevyjádřené emoce, omezující přesvědčení apod.) Je potřeba, aby zúčastnění přijali tento očistný, harmonizující proces bezezbytku, bez kritických poznámek a soudů týkajících se osudu rodiny klienta. Současně je podmínkou naprostá diskrétnost.

Konstelace je cenný zážitek, nejen pro klienta a zástupce členů jeho rodiny, ale také pro všechny zúčastněné pozorovatele, včetně poradce-terapeuta. Je to proces, často doprovázený hlubokým dojetím, který nám přináší pochopení souvislostí, přijetí života a jeho darů a pocit jednoty.