Podobně jako se film promítá na plátno, tak se naše osobní příběhy rozvíjejí  na pozadí kulis mýtů a pohádek…

 

K čemu slouží?

Konstelace pohádek a bájí jsou především velmi zajímavé. Umožnují nám nové nečekané vhledy do hlubokých pravd, které se objevují téměř „magicky“. Zprostředkovávají obrazy ze světa mimo čas a prostor, a přesto se dotýkají aktuálních univerzálních témat. Pohádkové příběhy se mísí s realitou našeho běžného života.

Účastníci mají možnost zpracovávat svá témata jemnějším a diskrétnějším způsobem, pomocí scenérie jako je např. království, les, dno oceánu apod. Za postavou Krále se pravděpodobně skrývá otec, za Královnou milující matka a  Macecha symbolizuje novou otcovu partnerku anebo aspekt matky, část, která dítě odmítá nebo s ním soupeří.

Tento diskrétní přístup nezpůsobuje nepříjemný pocit, že prozrazujeme rodinná tajemství a „odhalujeme“ naše nejbližší. Tento pocit totiž často brzdí nováčky při klasických rodinných konstelacích, přinejmenším do té doby, než si uvědomí, že všechny příběhy se nás do určité míry týkají. Buď jako součást životní zkušenosti naší, některého z předků nebo milované osoby, dotýkají se nás v hloubi duše.

 

Koho se týkají?

Tento druh konstelací je určen dospělým. Děti mají svůj způsob, jak vnímat a těšit se z pohádek a není třeba do toho zasahovat. Ale dospělí se mohou pomocí konstelace pohádky napojit na své „vnitřní dítě“.

Není třeba žádné předešlé zkušenosti nebo přípravy, na úvodu setkání začínáme přečtením nebo vyprávěním daného příběhu.

 

Jak to probíhá?

Při pohádkových konstelacích nevybírá zástupce pro konkrétní postavy terapeut. Každý ze zúčastněných se může naladit na jakéhokoliv hrdinu, nebo i na jeden jeho aspekt. Často se stává, že máme 4-5 částí (postojů) jedné osoby. Někdy se mohou objevit i části, které nejsou v pohádce uvedeny, ale jejich přítomnost je velmi přirozená (např. vedle poddajné, mírné a trpělivé Popelky se projeví i její asertivní či vzdorná tvář).

Dialog mezi těmito částmi napomáhá tomu, aby se vynořily na povrch naše vlastní rozpory a vnitřní konflikty. Díky uvědomění si a vyjádření našich pocitů, lépe rozumíme sami sobě . Dochází k  uvolnění emocí, které mohly být po léta potlačené.

Na konci každé konstelace se jednotlivé části spojí, všichni zúčastnění nacházejí své místo a přitom prožívají pocit sounáležitosti a celistvosti.

 

Výsledek  vždy překvapí

Zatímco si  každou pohádku zpravidla spojujeme s nějakým konkrétním “mravním ponaučením”, při konstelaci docházíme k mnoha různým verzím a každý si tam nachází svůj vlastní smysl. Stává se, že vytvoříme pohádce nový, nečekaný závěr.

Pohádky, pověsti a mýty jsou příběhy s mnoha úrovněmi. Obvykle popisují osobní rozvoj a zrání hlavního hrdiny, který překonává různé nástrahy a nakonec se mu podaří dosáhnout vytyčeného cíle. Kromě ezoterických prvků hledání a sebepoznávání, obsahují i rovinu společenskou, psychologickou aj. V mýtech mohou být uvedeny i historické události. Záleží na tom, jakým způsobem si vykládáme jednotlivé symboly.

Když existuje více verzí jednoho příběhu, vybíráme tu nejstarší. To proto, že novější varianty bývají často zjednodušené a zkrášlené, aby byly líbivější. Bohužel se tak ztrácejí důležité symboly a bývají nahrazovány „mravními ponaučeními“.

Někteří účastníci jsou tak nadšení pohádkovými konstelacemi, že přicházejí opakovaně na stejné příběhy. Ale přesto to není stejné, neboť mohou reprezentovat jinou osobu, či jinou část hrdiny. Tak vidí příběh z odlišného pohledu. Děj se neopakuje, protože se do něj promítají  osobní příběhy zůčastněných.

Kouzlo vyprávění i samotné pohádky a pověsti naplňují členy skupiny hřejivým pocitem pospolitosti, pochopením a přijetím, znásobeným představou světa, kterému dáváme dobrý konec.

 

Kresba: Petra Kameníčková