Kalli radí (10) Nezdařený vztah

Milá Kalli, našla jsem vaší webovou stránku a ráda bych se jí zúčastnila a svěřila se Ti. Četla jsem o radě ,,Můj přítel je moc nervozní“, tak bych se chtěla doprátrat i já nějaké rady od někoho kdo rozumí dobře řecké mentalitě.

Před dvěmi lety jsem měla problémy s přítelem tady v Čechách, tak mě kamarádka vzala se svým řeckým přítelem do Řecka abych si udělala dovolenou a popřemýšlela o tom, co chci, a k tomu i na brigádu do klubu, kde si ženy nechávají platit za drinky atd…

Její řecký přítel a ona mě seznámili s jedným kamarádem Řekem. Nějak jsme se postupem času do sebe zamilovali, ale problém byl v tom, že jsem dělala v tom klubu a mu se to moc nelíbilo, což chápu, ale oba jsme si nebyli jistí tím, že spolu skutečně budeme. Udělala jsem nějaké hlouposti, ale v mojí pracovní době dělal hlouposti i on. V Řecku jsem byla přibližně měsíc a odjela do Česka zpátky, tam jsem měla holt vyřizování s přítelem se kterým jsme měli problém mezi sebou, vyhrožoval mi že se zabije atd. Tak jsem s ním z lítosti nějak byla, ale zároven mě to táhlo k tomu Řekovi, denně jsme si volali přes skype, pak za pár dnů došlo k tomu, že chceme, abych se vrátila zpátky do Řecka. Čechovi jsem košem nedala, protože jsem byla zmatená, vše se odehrálo tak narychlo, že jsem nestačila ani popřemýšlet a věnovat čas jen pro mě. Hlavně jsem přemýšlela nad tím, že se s Čechem nerozejdu, protože ještě nevím jak to bude s Řekem. jelikož když jsem už přijela do Řecka tak jsem podle cigaret v popelníku pochopila, že tam měl nějakou ženu, přiznal se mi že v době když jsem byla v Česku, tak měl úlet s jinou ženou. Já jsem mu to odpustila, chtěla jsem mu říct i to moje, co právě mám a co prožívám a přiznat se, ale bála jsem se toho, tak jsem to ještě nechala být. Později jsem volala Čechovi a dala mu košem, řekla jsem mu, že jsem poznala někoho jiného a že k němu už nic necítím, ale nečekaně se stal ohromnej vítr. Můj bývalý Čech volal mé kamarádce, která mě seznámila s tím řekem a jejímu přítelovi,řekl jim že mám v plánu přijet a být s ním že jsem mu to slíbila a at si udělám pořádek, co vlastně chci. Tak zavolali Řekovi a mě abychom za nimi přijeli. měla jsem divnej pocit a najednou celá pravda vyšla najevo! Řek byl úplně nervozní, myslela jsem, že mě uškrtí, hodil po mě cigáro a já utekla pryč. Věděla jsem že jsem udělala chybu která nejde nijak vysvětlit. Tak jsem od něj odešla na týden ke kamarádce s tím, že za pár dnů se sbalím a poletím zpět do ČR, ale Řek chtěl se mnou mluvit, tak jsme si to nějak vysvětlili a dali jsme to spolu zase dohromady. Ale od té doby mi začal dělat žárlivé scény, když jsem si psala ze ségrou na internet, tak jsem pár slov prohodila ohledně bývalého čecha, abych se ujistila, že už je všechno ok. No a Řek mě začal psychicky deptat, co si píšu všechno s mojí sestrou, chtěl vědět úplně všechny detaily, byl abnormálně nervozní a začal mi lozit do soukromí a překládat si vše v překladači, dostal nervy za to že jsem zapírala, že jsem se ptala na bývalýho a hned mě prohlásil za velkou lhářku, s nervama mi podkopl židlu, na které jsem seděla, pak silou vrazil do hrnku a rozsekl si ruku, Řekla jsem mu, že odejdu a on s tím souhlasil a řekl mi, že za vše můžu už jen já, že jsem to všechno pokazila. Tak jsem odešla, hned jsem měla i práci v noční kavárně, bylo to bezva…Ale v jiném prostředí jsem spala jen jeden den, ostatní dny si mě začal po práci vyzvedávat a přespávala jsem u něj. Opět jsme to dali nějak do kupy a poslední dny mi začal vyznávat lásku atd. Ale nečekaně rychle jsem musela odjet do ČR z rodinných důvodů. Když už zbývaly poslední dny k odcestování, tak do mě moc rýpal s tím, že je si úplně jistý, že až přijedu do ČR tak budu zase s bývalým. Rýpal, protože mi kontroloval mobil a našel tam nějaké zprávy od Čecha, takže další průšvih. Když bylo pár minut do odjezdu tak mi řekl, at si dělám co chci a že bude na mě čekat až udělám správnou věc, at se rozhodnu jakkoliv.

Přijela jsem do ČR a kamarádka volala mýmu bývalýmu, aby mě z jednoho města odvezl na naši vesnici. Což opět nebyl dobrý nápad. Oba jsme si totiž měli hodně co říct, tak jsme zašli na drink a povykládali si o všem možném, aby jsme měli jasno. Na druhý den byl Silvestr, oslavolali jsme to společně s mými přáteli s rodinou a byl i u toho můj bývalý. Když jsem volala Řekovi, tak mi spíše přišlo, že mi dává najevo jeho nezájem…byla jsem zmatená a moje myšlenka směřovala, že se vrátím zpátky k bývalýmu, tak jsem s tím bývalým byla, nevím jak se to mohlo všechno tak rychle bez promýšlení odehrát, sama to do ted nechápu, byla jsem ze všeho tak ohromně zmatená, že jsem nevěděla, co dělám a vrhla jsem se ze vztahu do vztahu.S Řekem jsme se dali do kontaktu, začali jsme si opět hodně volat atd.,ale někdo za mými zády mě zrazoval…ale stále jsem si nebyla jistá, kdo to je. protože Řek se mě ptal na všechno jestli jsem opět s bývalým, jestli s ním i spím atd. ptal se, protože jsem mu stále říkala, že moje srdce vážně říká, že ho miluju a že nevím, co mám dělat. Mé zapírání jestli jsem s Čechem nebo ne nevyhrálo, protože mě zradil můj Čech a kamarádka, oba se dohodli na tom, že pokaždé, když budu s Čechem tak budou informovat Řeka…Čech moc dobře věděl, že s ním nevydržím dlouho, protože mám hlavu a city úplně někde jinde a on to nemohl snést, tak se rozhodl že mi bude dělat podrazy. Tak jsem opět v ničem nevyhrála, a neměla jsem šanci se bránit, prohrála jsem psychicky natolik, že jsem vypadala do blázince. Nikdo mi neudělal prostor, abych si vše rozmyslela, co vlastně chci, všichni mě zradili a moje soukromí se stalo veřejností. Pořád i přesto, co se dělo, tak jsem s Řekem byla v kontaktu, chtěla jsem mu dokázat, že ho mám opravdu ráda a on mi řekl, že mě má taky rád, že neví co chce, že spí s jinýma, že neví, zda mi může věřit atd. Tak jsem si potom dělala taky co chci, udělala jsem si úlet, což nebyl dobrý nápad, ale bylo to ze zoufalství, když moje láska mi nevěří spí s jinýma, tak proč bych dál bojovala. Ale pak jsem toho dost litovala.

Potom jsem odjela za prací do města a slíbila jsem si, že za pár měsíců přiletím a budu o něj bojovat ,jak jen můžu. jemu jsem to taky slíbila a řekla jsem že tam budu mít celkem dobrý příjem peněz, ale stal se opak, peněz bylo málo a já si nevěděla rady, co mám dělat.Neřekla jsem mu, že mám malý příjem, už tak mě považoval za člověka-nicku, dával mi to jeho slovy a chováním najevo natolik, že jsem se o bála ho poprosit o finanční pomoc, abych se za ním vrátila a dokázala mu jak ho miluju, vím, že to zní dost naivně.. Chtěla jsem přijet do Řecka s dostatkem peněz pro případ, abych se mohla vrátit zpátky do ČR kdyby se cokoliv stalo. V práci jsem měla nízkej plat, tak jsem začala hledat brigády, přivýdělky no a nikde nic, pak se mi ozvali z místa, odkud by se každá rozumná holka vypařila. Bylo to pro mě jediné východisko, moje hlava přestala rozumně a moudře pracovat, tak jsem to vzala. Měla jsem tam být celý měsíc jen na víkendy, ale nakonec jsem tam vydržela 4 dny. Rychle jsem s tama utekla a už jsem se tam nikdy nevrátila, měla jsem hrozné výčitky, nemohla jsem uvěřit tomu, co jsem provedla. Když jsem tam byla, tak mi tam volal Řek, zalhala jsem mu, že jsem u kamarádky na víkend.

Když jsem přijela do Řecka a viděla ho, tak jsem dostala obavy. Byla jsem štastná, že ho vidím,ale na druhou stranu jsem přemýšlela, jestli je to správná věc s ním zůstat. Uběhlo pár dnů, to co jsem mu zapírala jsem zapírala dál ale došlo to moc daleko,začala jsem moc lhát, věděl že jsem v tom městě dělala v ten víkend něco špatného a já mu řekla že jsem udělala hloupost s nějakým chlapem. Trval si na tom tak dlouho, aby ode mě uslyšel pravdu, co jsem skutečně dělala, mým zapíráním došlo až k tomu, že mě začal škrtit, mlátit, kopat do mě atd. Nakonec jsem řekla pravdu, co jsem skutečně provedla, a pak se začal ke mě chovat jako k opravdové k***, psychicky mi vyhrožoval, shazoval mě…bylo to vážně moc zlé. Pak si uvědomil, co udělal, tak mě vzal na výlet, který jsme si užili opravdu krásně, tehdy jsem pochopila, že mě vážně má rád a říkala jsem si že to co mi udělal bylo , protože já ho úplně zničila mými lži…..Uběhlo pár dnů a zase to skončilo špatně,ptal se mě úplně na detailičky, které se nepovídají. Začal mě natolik deptat, že jsem slůvko po slůvku začala říkat….zničila jsem sama sobě hrdost a ponížila se opravdu strašně moc. Ze zoufalství jsem začala povídat i to, co se nikdy nestalo, v hlavě už měl vytvořený svět a bral mě za tu největší k*** která dělá úplně všechno na světě! Tak jsem začala vyprávět věci co nejsou pravda a sama jsem se pošpinila neprávem natolik, protože jsem chtěla už klid, chtěla jsem, aby si už něčemu uvěřil a at si dělá co chce… Začal se mnou zacházet jako s k*** dokonce mě i znásilnil, já se ze strachu nechala… Chtěla jsem utéct, ale můj strach mi to nedovoloval, bála jsem se toho že si mě najde a zabije mě… Pak za nějaký dny jsme se dohodli, že odjedu do ČR,, koupil mi letenku …a stále mě dokola přemlouval, at už mu řeknu pravdu, rozčílila jsem se sama na sebe a řekla jsem si a dost!!! Sama nemůžu žít ve lžích, tak jsem mu přesně řekla, co byla pravda a co lži. On mi už neuvěřil ani slovo. dal si do hlavy že jsem nechtěla, když odjíždím, aby si o mě myslel jaká jsem k***…a skončilo to opět násilím, deptáním atd. Už jsem opět byla zoufalá a dělala jsem vše, co mu vyhovuje, začla jsem opět lhát, vybarvovat atd. Na druhý den jsem se probudila a on seděl nade mnou a strašně brečel, omlouvat se mi úplně za vše, co mi kdy způsobil a řekl mi at mu řeknu pravdu, jak vše skutečně je, klidně at jdu a napíšu mu dopis nebo at mu to řeknu po telefonu, nebo at ho svážu a řeknu….já mu jeho hloupost odpustila hned. Pak odešel do práce a já začala psát dopis. napsala jsem opět skutečnou pravdu, pak jsem šla za jeho kamarádem a předala mu dopis pro mého Řeka. Pak jsem utekla ke kamarádce, protože jsem se za mluvení pravdy bála víc než lží.Jakmile dostal dopis, tak mi okamžitě volal a přišel k mojí kamarádce ptala jsem se ho jestli ten dopis si už přečetl a on že ne….najednou se ve mě probudila panika a starch, co zase bude….odjeli jsme pryč na pláž, tam jsme si dali drink on mi řekl, že ten dopis vyhodil a ani si ho nepřečetl. A chtěl, abych mu to řekla do očí, že chce vědět pravdu do očí.Tak jsem mluvila a mluvila, pak jsem se zastavila u něčeho, kde mi nikdy nevěřil a viděla jsem jeho vražedné oči a zase mě ovládala panika a strach, opět jsem zalhala…..byla to největší chyba, protože pak mi řekl že dopis četl…. Jeli jsme domu, jeho zuřivostí na motorce jsme jeli tak šíleně rychle, že jsem si myslela že to bude náš konec. Doma začal panikařit a chtěl se zabít, chtěl se bodnout, začal s sebou mlátit, dostala jsem strach že si vážně něco udělá. Na druhý den přišel s tím že mi dá injekci na to, abych mluvila pravdu, před tím než mi ji chtěl dát, tak jsem odvykládala pravdu a byla jsem připravená…nakonec mi nic nedal. A byl i kupodivu klidnější, začala jsem se ho ptát i já jestli něco dělá ted, když jsem tu a on že ano, že ze zmatku se schází a spí s jinýma a že jedna se mu líbí a přemýšlí nad ní, já pouze odpověděla, že stejně už zbývají poslední dny do mýho odjezdu a bude dobré, když si každý půjdeme po svém. Na druhý den mi ty jeho slečny zapíral, řekl mi, že s nikým se neschází atd. Sama nevím čemu věřit. Ale to už je fuč. když byl večer odjezdu, tak mě přemluvil, abych nikam neodjížděla, že to spolu ještě můžeme napravit, a já mu hloupě věřila a do ČR jsem neodjela…byly dny které se opakovaly a vyčítala jsem si, že jsem nikam neodjela….ale pak celou zimu vánoce silvestra jsme si spolu moc hezky užili, začali jsme si rozumět, škádlili jsme se atd. byl usměvavý ,laskyplný, ohleduplný, vážně jsem ho zbožňovala, umí být obrovským andělem.Často jsme začali navštěvovat jeho rodinu, trávili jsme silvestra a vánoce s nimi. Začala jsem chodit na doučování řečtiny a snažila si najít práci, i když nikde nic nebylo, protože je krize. Pak přišel den, kdy byl Ŕek nějaký divný, přecitlivělý a když jsem se zeptala, co se děje, tak mi řekl že přišel o práci a nebudeme mít kde bydlet….Musela jsem odjet do ČR…poslední dny do odjezdu začal vytahovat staré špatné věci a zase se ptát na detaily,byla jsem zdeptaná, ale stála jsem si na svém. Když jsme odjížděli, tak jsme se pohádali v jedné věci, kterou jsem zapírala, to je věc, která je vážně soukromá a moc mě uráželo, že se na to ptá a přeřekla jsem se… Začal šílet a škrtit mě, ale brzy přestal.. na druhý den jsme to celý den probírali a brečeli jsme… Nejhorší bylo loučení v Aténách na letišti, brečeli jsme jako o závod, protože oba víme, že jsme si toho prožili opravdu moc, a že to nejde jen tak zahodit. První měsíc v Česku jsme si krásně volali a říkali si sladká slovíčka atd. Před odjezdem jsem mu slíbila, že se nebudu stýkat s nikým, kterého jsem kdy měla a už vůbec ne s bývalým….ale uběhlo spoustu dnů a já byla neustále zavřená doma, vyšla jsem si ven s kamarádkami a byl tam někdo, s kým jsem někdy něco měla za dobu, kdy mě Řek už znal, Nedokázala jsem tomu zabránit a slušně jsem se s lidma bavila, nedělala jsem nic co by se dalo považovat za zradu. Moje rodina má mýho bývalýho za boha a trávějí s ním moc času, i když si to já nepřeju a oni to moc dobře vědí. Tak jsem nakonec toho bývalýho viděla a pár řečí prohodila, ohledně rodiny a co je nového, nic víc…V podstatě mě ten člověk vůbec nezajímá, jen kvůli rodině jsem slušná a bavím se s každým na úrovni. Mýmu Řekovi jsem si přísahala, že už nikdy nebudu lhát, proto jsem mu řekla, že jsem s bývalým mluvila, ale že se nemusí ničeho bát….No a zase bylo zle… poslední dny jsme se odcizili, skoro vůbec spolu nemluvíme…a nevím co si mám o tom všem pomyslet…bylo v plánu, že se v ČR zdržím měsíc a už z toho jsou 3 měsíce, řekli jsme si že se budu snažit hledat práci a rychle přijedu a žádná práce mi nevyšla…. Říká mi, že chce vidět snahu, aby věděl, že ho miluju, a vypadá to, že fakt chce, abych si na letenku a nějaké výživné pro sebe vydělala.. když mu říkám že nemůžu najít práci, tak mi to nevěří, považuje mě za člověka, kterého nic nezajímá a že jen dělám podrazy. Přitom ted nedělám nic špatnýho! A chlapi? Ti se mi zhnusili natolik, že mám pocit, že kdyby mi to už s tím Řekem nevyšlo, tak budu na doživotí sama….Takhle se cítím….On je jediný, kterého přes všechny chyby miluju…nevím co mám s tím dělat. Mohla by jsi mi prosím poradit? Já to probírala s kamarádkou Češkou která byla se mnou v Řecku, ale pořád mi to nepomáhá a chtěla bych slyšet radu od někoho kdo zná řeckou mentalitu, protože já jsem zmatená do ted….Děkuji moc

 

http://www.cesivrecku.cz/kalli-radi-podesate/ 1.7.201311 komentářů

Milá T.

Především ti děkuji za důvěru, že se na mě obracíš s tvým příběhem. Důvěra je jeden z nejcennějších a nejkřehčích darů, co si lidé navzájem dávají. A já doufám, že moje odpověď ti bude nějakým způsobem užitečná, a ty nebudeš litovat, žes mi ji dala! 🙂

Co říct k tvému dotazu? První myšlenka je: „Ještě štěstí, že to tvůj Řek prodýchal! Kdyby měla většina žen podobné chování, tak jsou vězení plná mužů odsouzených za zabití v afektu!“ 🙂

Ale teď vážně: Mým úkolem není někoho poučovat nebo hodnotit, zda jedná správně nebo ne. Jen se snažím pomoci lidem, kteří jsou nešťastní, protože se dostali do nějaké situace, která se jim nelíbí, aby si uvědomili, do jaké míry si tu situaci sami vytvořili. Aby pochopili, jaký způsob myšlení a chování, jaký postoj, je v té špatné situaci drží a také, jak z toho ven. Jenom pochopení a následná vnitřní změna postoje ti, milá T., může zaručit, že se podobná situace nebude opakovat v budoucnu, s jiným partnerem.

Ono se totiž nejedná pouze o řeckou mentalitu. Každý muž, bez ohledu na národnost, se nerad dělí o svou partnerku! Mnoho mužů by si nezvolilo začít si něco vážnějšího se slečnou z takového baru, který popisuješ, právě z tohoto důvodu. A pokud by to někdo udělal, (což je zřejmě případ tvého Řeka), tak pouze s představou, že ti tak pomůže a ty to oceníš, změníš se a budeš „jeho“. Pak by se cítil jako někdo, kdo tě nějakým způsobem zachránil, a to by mu dodalo pocit, který každý muž ve vztahu potřebuje. To znamená, že je pro tebe jedinečný, lepší než ostatní muži, že se mu odevzdáváš a že tě může chránit… Myslím, že každý chlap by radši zaplatit 10 letenek, aby za ním mohla přiletět jeho milá, než aby dopustil, aby si ona vydělala na cestu za ním prostitucí. Žádný muž nepřijme, že sis nepožádala o finanční pomoc z ohledu na něj nebo ze studu, naopak, bude věřit, že se ti tvůj způsob obživy líbí, a že se jen vymlouváš na nedostatek peněz.

A tady je jeden důležitý bod. Myslím, že muži vnímají ženy, které se živí prostitucí dvojím způsobem. Buď je vidí jako profesionálky, které si zvolily dobrovolně svou práci, a jejíchž služeb můžou svobodně a nezávazně využívat, současně přijímají fakt, že si na ně nemohou dělat žádný nárok. Nebo je vidí jako oběti osudu, které se dostaly na scestí omylem, a pak se je snaží zachránit. Problém je v tom, když muž neví, do které kategorie tě má zařadit. Aby náhodou nezachraňoval někoho, kdo v podstatě zachránit nechce… Proto tak vyzvídal a toužil slyšet detaily, aby si mohl v sobě udělat jasno. Vždycky, když měl velkou nedůvěru a pochyby, zda je rozumné s tebou zůstat, a v dobách, kdy jste se loučili, připomínal si tvoje „hříchy“. (Slovo hřích používám pro chování, které škodí vašemu vztahu).  To proto, aby se naštval. Možná to zní cynicky, ale podvědomě to děláme všichni. Když se na někoho zlobíme, je pro nás snadnější se od něj odloučit. (To je mimochodem důvod, proč jsou děti ve věku puberty tak nahněvaní na svoje rodiče, ale o tom až někdy jindy)… Síla hněvu a bolest, kterou prožíval, vedla k jeho agresivnímu chování. A také zoufalství, neboť nevěděl, čemu má věřit. Chtěl věřit, že mu říkáš pravdu, abyste mohli zůstat spolu, ale současně cítil, že mu něco skrýváš. Muži, když žárlí, zapnou všechna svá detektivní čidla a fungují jako lovecký pes. A jeho nos mu říkal, že tu něco nesedí, přestože srdce říkalo, že nechce o tebe přijít. A tak se v tom opakovaně zmítal, neboť se ve vašem vztahu důvěra a zklamání vystřídaly mnohokrát…

Je jisté, že jsi milého Řeka svým jednáním pěkně zmátla…

Řekněme si něco o jednání lidí ohledně vztahů obecně: věřím, že stojí na třech pilířích – instinkty, emoce a myšlení.

Naše jednání je v prvé řadě ovlivěno instinkty, to jsou naše potřeby a pudy, čili takové chování, které nás „pudí“, nutí jednat tak, abychom ty potřeby uspokojili. Sem patří i sexuální přitažlivost, kterou cítíme k druhému člověku, a má za úkol pomoci nám uspokojit naši sexuální potřebu. Potřeba sexu je velmi individuální, stejně jako třeba potřeba jídla. Někdo se přejídá a někdo se postí…

Emoce, to co k druhému cítíme, nesouvisí pouze s tím, zda se nám druhý líbí a je-li přitažlivý. Přichází na řadu další kvality, jako je pocit porozumění, přijetí, pocit bezpečí a sounáležitosti. Většinou to vyžaduje trochu času, aby se vytvořilo citové pouto, ze kterého, když k tomu přistoupí i další složka – myšlení – se může zrodit láska.

Někdo možná namítne, co má láska společného s logickým myšlením? A přece! Láska souvisí s vůlí, s ochotou omezit svou svobodu a soustředit se na vztah s milovaným člověkem. Emoce jsou těkavější, jednou se můžeme cítit dobře s jedním a podruhé zase s jiným partnerem. Vůle, ve smyslu rozhodnutí pro konkrétního partnera, je ta složka, která dává vztahu stabilitu. Aby mohla vůle dobře fungovat, musí předcházet svobodná volba. To znamená, že si vyberu toho parnera, který mi nejvíc vyhovuje po všech stránkách. Abych mohla udělat správnou volbu, musím vědět, co chci. Abych mohla udělat svobodnou volbu, musím se zbavit závislostí a strachu.

Milá T, mám pocit, že sis nikdy nedala dost času, abys došla k řešení, která by ti předložil tvůj rozum. Jako bys jednala vždy na základě „toho, co chci“ a “toho, co cítím“ (včetně strachu) a teprve později najednou konstatovala, že „jsem udělala chybu která nejde nijak vysvětlit“, „pak jsem toho dost litovala“ , ale obratem zase udělala něco, „což opět nebyl dobrý nápad“. Píšeš, že „Nikdo mi neudělal prostor, abych si vše rozmyslela, co vlastně chci“… Víš, to je ten druh prostoru, který ti nemůže dát nikdo jiný zvenčí, ten si musíš dát sama sobě, je to tvoje zodpovědnost. Zdá se, že jsi byla pro oba své partnery hodně důležitá, natolik, aby se k tobě opakovaně vraceli, což asi pro ně nebylo snadné. Věřím, že by byli počkali na tvé rozhodnutí, ale zdá se, že pro tebe bylo těžké ho učinit. Skoro to vypadá, jako bys měla potřebu s někým být za každou cenu, jenom abys nebyla sama. Usuzuji tak díky větě: „Hlavně jsem přemýšlela nad tím, že se s Čechem nerozejdu, protože ještě nevím jak to bude s Řekem..“ Věřím, že by ses spíš měla zaměřit na to, co je v mužích dobrého a co se ti na nich líbí, a ne je vnímat jako jakési ramínko, na které se pověsíš jako kabát. Pro muže je to dost ponižující, když jsi s nimi jenom proto, že nemůžeš být s někým „lepším“. Buď s nimi pro to, za co je můžeš obdivovat a vážit si jich, pro to hezké, co mezi vámi vzniká, nebo buď radši sama, než najdeš někoho „lepšího“.

Co potřebuje vztah, aby fungoval? Všechny ty složky, o kterých jsem již psala. To znamená, aby v něm byla vzájemná sexuální přitažlivost, aby vás spojovalo citové pouto a abyste byli oba rozhodnutí, že chcete být spolu a za svým rozhodnutím si stáli.

Co vztah oslabuje? Všechno, co zklamává důvěru jednoho partnera k druhému. Když si člověk dovolí, aby byl sexuálně přitahován do různých stran, tím navazuje nová citová pouta a oslabuje původní. Když slovně vyznává lásku, ale svými skutky ji ničí (ať už záměrně nebo z nerozumu). Když má různé strachy a nejistoty, které ho nutí se přetvařovat a přizpůsobovat v situacích, kde se necítí dobře. Když pořádně neví, co chce, a tak nemůže ani dobře ocenit to, co má.

A především: Když ve vztahu prožíváme sebe sama v nějaké roli, která se nám nelíbí. Například tvůj Řek, pokud je za normálních okolností něžný a ohleduplný, tak jen velmi těžko přijme verzi agresivního násilníka, který se nemůže ovládnout. Těžko to odpouští sám sobě, a jistě dává vinu i tobě a vašemu vztahu, že se dopustil takového jednání. Nelíbí se mu vztah, ve kterém jste „oba špatní“. Podobně i ty jen těžko můžeš přijmout pozici lhářky a chlípné prostitutky, která je pro tebe ponižující. Do jaké míry jsi schopná smířit se s takovou verzí sama sebe, do té míry bude pro tebe snadné pokusit se pokračovat v tomto vzahu. Možná je ta věta moc šroubovaná, ale v podstatě tím myslím, že po tom všem jen velmi těžko změní tvůj Řek svůj názor na tebe. Ty bys chtěla být s někým, kdo si tě neváží? A uvědomuješ si, proč tě ponižuje?

Ten, kdo ponižuje druhého, to dělá proto, že se sám cítí ponížen! Když někdo někomu opakovaně dává důvěru a je pokaždé zklamán, tak se cítí ponížen. Když má někdo pocit, že ho druhý využívá, že mu lže, že si s ním zahrává, tak se cítí ponížen. A když někdo cítí ponížení, tak vidí toho, kdo mu ublížil, jako někoho, kdo má navrch. Proto ho chce srazit dolů, na svoji „poníženou“ úroveň. Proto ho ponižuje. Jak z toho ven? Jestli chceš, aby tě někdo přestal ponižovat, musíš ho „povýšit“, jednat s ním tak, aby si uvědomil, že si ho vážíš a že si ceníš všeho dobrého, co v něm je. Že jsi mu vděčná za všechno dobré, co ti dal. Takovým způsobem může vztah pokračovat v lásce, nebo i skončit, s láskou. Tak, že si lidé odpustí navzájem a taky každý sám sobě. A pak to každý z partnerů může zkusit nanovo, s někým jiným, líp.

Někdy mají lidé potřebu setrvávat ve vztahu, kde jsou ponižováni. Většinou je to proto, že v hloubce věří, že si to zaslouží. Je to určitý motiv sebetrestání a je důležité hledat jeho příčinu. Protože je mnohem lepší být ve vztahu, kde jsme oceněni, než kde jsme ponižováni!! V každém člověku jsou dobré i stinné stránky, jenom je třeba je objevit, posilovat ty dobré a mít pod kontrolou ty stinné… Co ty, milá T., jsi ochotná vidět a odpouštět si svoje chyby (a na základě toho se měnit), nebo potřebuješ někoho, aby ti radil a rozhodoval za tebe, aby tě tlačil k odpovědnosti nebo aby tě ponižoval (jako např. kamarádky, bývalý či tvůj Řek)?

Co se týká vztahu s Řekem, obávám se, že je to džbánek, který už je mnohokrát rozbitý a poslepovaný. Takové džbánky, přestože zdánlivě drží pohromadě, v sobě nic neudrží. Když do nich naleješ něco, tak začnou protékat. To „něco“ jsou různé životní zkoušky, jako třeba ztráta zaměstnání tvého Řeka apod. Nevím, jestli by nebylo lepší začít od začátku, s někým jiným, a zapojit i rozum, tak aby ti neuvážené jednání nepokazilo to, o co se snažíš. Ale je třeba si také uvědomit, co to je. Co si chceš ve vztahu a pomocí vztahu vytvořit? Toužíš po vztahu ve smyslu svazku (od slova „svazovat“), který omezí tvoji svobodu? Nebo jsi ve fázi, kdy chceš radši prožívat nezávazná dobrodružství? Nic není špatně samo o sobě, ale je dobré mít jasno, abychom mohli být féroví vůči partnerovi. To, co bolí, je nedorozumění a zklamání. Když někdo od začátku ví, na čem je, tak má možost volby a pak druhému nezazlívá, že je, jaký je.

Milá T, přeji ti, ať se ti v životě všechno v lepší obrátí! Ale je třeba, abychom i my „obraceli“, aby nám život mohl to lepší přinést. 🙂 Je jasné, že i tvůj partner udělal spoustu chyb a já rozhodně nechci obhajovat jeho násilné chování. Spíš se jen snažím o vysvětlení, proč asi k němu došlo… A díky za příležitost, kterou jsi dala svým dotazem, sobě, mně i mnoha dalším lidem, zamyslet se nad tak důležitými věcmi!!! Pokud jsem něco opominula nebo napsala složitě, ráda dovysvětlím v komentářích!!

V psychoterapii a v práci s lidmi obecně platí zlaté pravidlo: Pokud nemůžeš pomoci, tak aspoň neuškoď! A já prosím o podobný přístup případné pisatele komentářů. Buďte upřímní, ale také ohleduplní. Neboť to chce velkou odvahu jít s kůží na trh, přiznat své chyby a snažit se vylézt z „jámy lvové“ nevědomosti, chyb, zklamání a nezdarů.

Vaše Kalli

http://www.cesivrecku.cz/kalli-odpovida-pokracovani-predchoziho-prispevku/

1.7.20139 komentářů