Jsem možná krapet troufalá, protože já nejsem Češka v Řecku, ale Češka v Česku, které se Řecko vpíjí pod kůži. Takže vím, že se mnou možná ztrácíte čas a řeknete si: „já mám ale pomáhat těm, kteří jsou odříznutí od svého domova, svých přátel a českých psychologů..“ Takže budu chápat, pokud uznáte za vhodné, že mi neodpovíte (ale vím, že ano 🙂 ).
A teď už k věci.
Po dvě léta jsem byla pracovně na jednom řeckém ostrově. První léto paráda, takže jsem se rozhodla i pro to druhé, léto 2012. Po 14 dnech jsem se zamilovala do kolegy z práce (já 24, on 27 let). Strávili jsme spolu krásné léto. Cca přes měsíc jsme spolu bydleli. Potom ale nastala doba odjezdu (jsem student), a také hořké loučení. Každopádně netrvalo dlouho a po pravidelných skypových hovorech za mnou Kostas přijel do ČR. Bylo to moc hezké, líbilo se mu tady. Po asi 3 měsících jsem se tam vypravila zase já a teď jsem zase zpět a v hlavě mám zmatek jako nikdy předtím. Vždy jsem si říkala, že bych se na ostrov nedokázala odstěhovat a včlenit se do mentality lidí tak, abych se tam cítila jako doma. A co moje rodina??? S mámou máme opravdu skvělý vztah (asi být lepší ani nemůže)! Ne jednou mi řekla: „Ale určitě bys tam nešla, že?“. Ale teď si tím není asi zcela jistá. Nedokáže a vlastně nedokážeme si představit, že bych se tam měla přestěhovat – myslím, že by jí puklo srdce! A co finanční zapezpečení v Řecku?? Jenže.. Teď jsem nějak mimo a k mé povaze (citlivka s duší více přírodní než s potřebou honby za penězi) by mi asi více vyhovoval život v Řecku než tady.
Milá L.
Co se týče toho, že jsi Češka v Čechách a já bych měla radit jenom těm Čechům v Řecku, tak to si nemyslím… Předně, nerada se nechávám čímkoliv svazovat. Dále: tvůj dotaz je hodně užitečný a v souladu s tématikou hostitelské stránky wwwcesivrecku. A ten hlavní důvod je ten, že dokud jsem žila v Čechách, cítila jsem se Řekyní, a teď co jsem v Řecku, vnímám hodně svou českou stránku, takže si už dávno nedělám vrásky… Jsme lidi, máme potřeby, a pokud si můžeme jakýmkoliv způsobem vzájemně pomoci, tak jsem pro…! 🙂
Ohledně Kostasova podnikatelského plánu mám pocit, že by to měl zkusit. Velmi správně říkáš, že je-li to jeho životní sen, tak pokud mu v tom budeš bránit, dříve nebo později se to obrátí proti tobě. Navíc, muž potřebuje důvěru své partnerky. Pokud už od začátku vztahu budeš pochybovat o jeho schopnosti správně zhodnotit situaci, nebude se vedle tebe jako muž cítit dost silný. Také je důležité, že má podporu své rodiny. Možná to bude trochu risk, jako každé podnikání, ale oni v tom žijí, měli by být schopni odhadnout, zda to má šanci na úspěch nebo ne. Když ty, z jiné země, budeš “sýčkovat”, nebudou tě pravděpodobně brát vážně, protože nemáš konkrétní argumenty, které by se týkaly konkrétní situace konkrétního baříku v konkrétní vesnici. Rozumíš mi? Takže to spíš budou brát jako házení klacků pod nohy než jako pokus jim pomoci varováním založeným na zkušenosti. Takže, já bych hlasovala pro to, abys ho podpořila, protože tak dáš najevo, že mu fandíš a důvěřuješ. Bylo by ale rozhodně rozumné, aby to nevzal megalomansky, aby se příliš nezadlužil. Lepší je začít skromně, a když se to dobře rozjede, tak může investovat do dalšího vylepšování a zkrášlování. Ať nevloží všechno na jednu kartu!
Tys plánovala, že by se Kostas odstěhoval za tebou do Čech? Myslím si, že je lepší pro oba, když žena následuje muže, je pak pro ně jednodušší prožívat svoje role ve vztahu přirozeným způsobem. Muž, který následuje ženu do její vlasti, je ve velké nevýhodě, neboť nezná jazyk a stává se chráněncem místo ochráncem své manželky, a to vztahu neprospívá.
Dá se to zvládnout, ale bylo by třeba, aby ses ho naučila podporovat tak šikovně, aby ho to neoslabovalo. A to je umění..!!
Další věc, co stojí za zamyšlení, je do jaké míry děláš to, co doopravdy chceš (studie). Baví tě tvůj obor? Nebo to děláš proto, abys uspokojila rodiče? Co bys dělala, kdyby to bylo jenom a jenom na tobě, čím by ses zabývala, kdyby to opravdu mohlo být cokoliv? Myslím, že do té míry, do které dovolíš sama sobě následovat hlas svého srdce (ať už je to partner, nebo volba studia či zaměstnání), pouze do té míry budeš schopná z celého srdce akceptovat i svobodnou volbu svého přítele.
Píšeš, že se bojíš, že by mamince mohlo puknout srdce. Třeba není až tak křehká a zranitelná, jak se obáváš… Víš, není úplně přirozené a v zájmu dítěte, aby se ohlíželo dozadu. Dítě se má dívat vpřed. Pokud si dělá starosti o rodiče, pak něco není v rovnováze. Je jasné, že to dítě to dělá z lásky, ale většinou to není ku prospěchu ani jemu, ani rodičům. A především ne jeho budoucnosti. Nejlepší odpověď na takové otázky přináší čas. Když se snažíš utrhnout nezralé jablíčko, tak to moc nejde. Často přitom zlomíš větvičku. Ale když jablko dozraje, tak se skutálí samo. A ani jabloň to pak nepocítí jako ztrátu…
Dopřej vašemu vztahu s Kostasem čas, ať se vzájemně lépe poznáte, ale především, ať i každý z vás dvou lépe pozná sám sebe. Především to, jaké má touhy a cíle. Když jsme zamilovaní, tak veškerá naše potřeba, touha i cíl je především ten druhý… Jenže zamilování je, přesně jak to říkají básníci, opojení. A když vyprchá, tak náš střízlivý pohled najednou přestane být upřený jenom na partnera a začneme hledat okolo sebe to, co jsme předtím zapomněli – vlastní plány a sny…
Zamilování je jeden z nejkrásnějších a nejmazanějších tahů přírody, neboť nám dává odvahu vyjít z pelíšku dětství a troufnout si objevovat nový svět, svět dospělosti, lásky, vášně, rizika, nadějí… svět partnera a hledání svého místa v něm.
Dovol sama sobě prožívat vše hezké, co ti život přináší. I lásku rodičů, i zamilování, i studie, i letní brigádu, i zimní odloučení. A časem pocítíš, co z toho je pro tebe to nejdůležitější, po čem toužíš a naopak, čeho se dokážeš vzdát, aniž bys toho litovala.
Díky za dotaz! Měj se hezky!! S láskou Kalli
20.3.2013 29 komentářů http://www.cesivrecku.cz/kalli-radi-poseste/