Konstelace pohádek a bájí

Podobně jako se film promítá na plátno, tak se naše osobní příběhy rozvíjejí  na pozadí kulis mýtů a pohádek…

 

Proč dělat takové konstelace?

Konstelace pohádek a bájí jsou úžasně zajímavé. Umožnují nám nové nečekané vhledy do hlubokých pravd, které se objevují téměř „magicky“. Zprostředkovávají obrazy ze světa mimo čas a prostor, a přesto se dotýkají aktuálních univerzálních témat. Pohádkové příběhy se mísí s realitou našeho běžného života.

Účastníci mají možnost zpracovávat svá témata jemnějším a diskrétnějším způsobem, pomocí scenérie jako je např. království, les, dno oceánu apod. Za postavou Krále se pravděpodobně skrývá otec, za Královnou milující matka a  Macecha symbolizuje novou otcovu partnerku anebo aspekt matky, tu část, která dítě odmítá nebo s ním soupeří.

Díky tomuto diskrétním přístupu při konstelaci nevzniká nepříjemný pocit, že prozrazujeme rodinná tajemství a „odhalujeme“ naše nejbližší. Tento pocit totiž často brzdí nováčky při klasických rodinných konstelacích, přinejmenším do té doby, než si uvědomí, že všechny příběhy se nás do určité míry týkají. Buď jako součást životní zkušenosti naší či některého z předků nebo nějaké milované osoby, se nás dotýkají v hloubi duše.

 

Komu jsou určeny?

Tyto konstelace jsou určeny dospělým. Děti mají svůj způsob, jak vnímat pohádky a jak z nich čerpat radost a povzbuzení a není třeba do toho zasahovat. Dospělí se však mohou pomocí konstelace pohádky napojit na své „vnitřní dítě“.

 

Jak to probíhá?

Není třeba žádné předešlé zkušenosti nebo přípravy. Na rozdíl od jiných typů konstelací, při konstelacích mýtů nejsou zástupci konkrétních postav vybíráni terapeutem. Proces není řízen, pouze mírně usměrňován, pokud je to potřeba.

Začíná se přečtením nebo vyprávěním daného mýtu (nebo pohádky). Během vyprávění posluchači sledují nejen příběh, ale také své pocity. Postupně se nalaďují na jednotlivé postavy. Po ukončení vyprávění mají zúčastnění možnost vyjádřit své emoce a myšlenky a tak se spontánně rozehrává nová verze příběhu, inspirovaná původním, ale obohacená o nové prvky. Často skrze nás promlouvají “archetypy”, (například Mág, Král, Pyšná princezna, Sirotek, Drak, Hojnost atd.) pradávné myšlenkové formy, které mají svou specifickou emocionální kvalitu a intenzitu.

Každý ze zúčastněných se může naladit na jakéhokoliv hrdinu, nebo i na nějaký jeho aspekt. Často se stává, že máme 4-5 částí (postojů) jedné osoby. Někdy se mohou objevit i části, které nejsou v pohádce uvedeny, ale jejich přítomnost je velmi přirozená (např. vedle poddajné, mírné a trpělivé Popelky se projeví i její asertivní či vzdorná tvář).

Dialog mezi těmito částmi postavy napomáhá tomu, aby se vynořily na povrch naše vlastní rozpory a vnitřní konflikty. Díky uvědomění si a vyjádření našich pocitů, lépe porozumíme sami sobě. Dochází k uvolnění emocí, které mohly být po léta potlačené.

Na konci každé konstelace se jednotlivé aspekty postav propojí, všichni zúčastnění nacházejí své místo a přitom prožívají pocit sounáležitosti a celistvosti.

 

 

Výsledek  vždy překvapí

Zatímco si každou pohádku zpravidla spojujeme s nějakým konkrétním “mravním ponaučením”, při konstelaci docházíme k mnoha různým verzím a každý si tam nachází svůj vlastní smysl. Stává se, že vytvoříme pohádce nový, nečekaný závěr.

Pohádky, pověsti a mýty jsou příběhy s mnoha úrovněmi. Obvykle popisují osobní rozvoj a zrání hlavního hrdiny, který překonává různé nástrahy a nakonec se mu podaří dosáhnout vytyčeného cíle. Kromě ezoterických prvků hledání a sebepoznávání, obsahují i rovinu společenskou, psychologickou aj. V mýtech mohou být uvedeny i historické události. Záleží na tom, jakým způsobem si vykládáme jednotlivé symboly.

Když existuje více verzí jednoho příběhu, vybíráme tu nejstarší. To proto, že novější varianty bývají často zjednodušené a zkrášlené, aby byly líbivější. Bohužel se tak ztrácejí důležité symboly a bývají nahrazovány „mravními ponaučeními“.

Někteří účastníci jsou tak nadšení pohádkovými konstelacemi, že přicházejí opakovaně na ty samé příběhy. Ale přesto to není stejné, neboť mohou reprezentovat jinou osobu, či jinou část hrdiny. Tak vidí příběh z odlišného úhlu pohledu. Děj se nikdy neopakuje, protože se do něj promítají i osobní příběhy zůčastněných.

Kouzlo pohádkového příběhu, jeho vyprávění a “živé přehrávání” naplňuje členy skupiny hřejivým pocitem pospolitosti, pochopení a přijetí. Pocitem radosti a uspokojení ze světa, kde se podílíme na vytvoření dobrého konce.