Zavedl mě pod olivu a ukázal krásné květy, které rozkvétají o půlnoci a kvetou jen do rána. Pouze pro tu jednu jedinou noc. „Ještě před chviličkou byly otevřené čtyři a teď už zbyly jenom dva!“ Chvíli jsme rostlinu pozorovali, jestli neuvidíme zavírání květu v přímém přenosu. „Možná, že se nezavírá postupně, ale najednou se rozhodne a zavře se!“, soudí manžel a odchází do práce.

Představuji si, jak tajemná rostlina vysílá impulz a dlouhé štíhlé prstíky okvětních plátků se zavírají v povadlou pěst. Ještě rychle si přivoním, abych to stačila.

Voní krásně, jemně. Chvíli přemýšlím, jak bych tu vůni popsala. Ale brzy je mi jasné, že mi žádné přemýšlení nepomůže, protože nemám slov. Vůbec nic mi ta vůně nepřipomíná… A nemám ten dar převádět vůně v obrazy a obrazy ve vůně, jako nějaké lesní nymfy, jako Filyra s plachýma očima, jako víla Bakawali na plážích Malajsie nebo jako královna voňavých článků a parfémů Irena Kozelská.

Tak si tu noční krásku aspoň vyhledám na Wiki: https://cs.wikipedia.org/wiki/Epiphyllum_oxypetalum.

V Číně je symbolem pomíjivého úspěchu, v Indii je považována za posvátný květ stvořitele Brahmy. A u nás na Korfu roste tiše a nenápadně pod starobylou olivou, v objetí s voděnkou a v blízkosti banánovníku, který kvete a současně živí své ještě zelené plody.

Květ vypadá jako nějaký složitý přístroj na zaznamenávání chvilkové reality, jako podivuhodný foťák s čidly a páčkami. Namířený na záhonek se salátem skoro jakoby pozoroval jejich pozvolný růst a přemítal nad pomíjivostí, krásou a užitečností bytí.

Nebo je to prostě nádherná květina s pestíky a lákadly pro hmyz… Jestlipak se najde nějaký zbloudilý noční brouček nebo můra, aby vešli do toho prostorného voňavého baru? Světlušky už dávno dolítaly a noční můry chodí do osvětlenějších podniků.

Jak ráda bych tě, Ireno, pozvala na ranní kávičku u nás na zahradě a ty bys mi vyprávěla, jak vlastně tato kráska voní…!

Vážně, pro ty, kdo Irenu neznáte, mrkněte se na její stránky https://www.synestesis.com/. Jestli vás zajímá, jak se dá kouzlit s vůněmi a se slovy, tak budete překvapení. Jako já. Po každém článku. Je to jako když v temné místnosti pozoruješ, jak vývojka vytváří na bílém fotografickém papíru obraz. Takovou vývojkou je Irena. Vytváří obrazy tam, kde jsem dosud nic neviděla. A rozvíjí čichovou inteligenci. Pokud takový výraz dosud neexistuje, tak si ho okamžitě nechávám patentovat!!

Nějak jsem se rozepsala… Že by inspiraci způsobila tajemná vůně epifylu „ostroprstíkového“…?